Slavná jména Luftwaffe, part 4: Walter Nowotny – Messerschmitt Me 262 A

Fotografie Waltera Nowotnyho z roku 1943, když přebírá vyznamenání z rukou nejvyššího představitele Třetí říše. Zdroj: Neznámý autor, fotografie dostupná na www.audiovis.nac.gov.pl je veřejnou doménou nebo je vlastníkem autorských práv státní pokladna Polska, zastoupená Národním digitálním archivem, která uděluje bezplatnou licenci k bezplatnému použití materiálů ve všech známých oblastech využití. Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=134188196

Walter Nowotny, přezdívaný „Nowi“ (7. prosince 1920, Gmünd v Rakousku – 8. listopadu 1944, Hesepe v Německu) byl rakouský pilot, stíhací eso Luftwaffe a pátý nejúspěšnější německý stíhač druhé světové války – při 442 bojových letech sestřelil 258 letadel.
Byl vzdálený příbuzný Boženy Němcové. Jeden z potomků její babičky (ANO, TÉ BABIČKY!) – Marie Magdaleny Novotné a jejího manžela Jiřího Novotného, se přiženil do hornorakouského Gmündu (města ležícího na hranicích Čech a Rakouska). Právě zde, v rodině poněmčených „Nowotných“ se 7. prosince roku 1920 narodil. Když mu bylo pět, rodina se přestěhovala do Schwarzenau, kde malý Walter vychodil v letech 1926 až 1930 obecnou školu. Poté nastoupil jako zpěvák do cisterciáckého kláštera ve Zwettlu. Poté studoval na Vyšší reálné škole ve Waidhofenu na Thaye a od roku 1935 Vyšší školu v Laa na Dyji. Zde 22. května roku 1939 úspěšně složil odmaturoval. Po maturitě nastoupil k odpracování povinného půl roku v Říšské pracovní službě. To však nestihl, jelikož 1. září 1939 vypukla 2. světová válka a on se dobrovolně přihlásil k letectvu.
1. října na základě povolávacího rozkazu nastoupil do Vratislavi k základnímu výcviku. Po jeho absolvování pokračoval od 1. července 1940 v Jagdfliegerschule 5 veSchwechatu u Vídně ve výcviku na stíhacího pilota. Jedním z jeho instruktorů zde byl i Julius Arigi, rodák od Děčína a rakouské letecké eso 1. světové války s 32 sestřely. Po absolvování byl 15. listopadu přeložen k 1. doplňovací skupině Merseburk, která měla za úkol chránit chemické závody Leuna. Další přeložení následovalo po dvou týdnech, 1. prosince 1940, k náhradní letce JG 54 a 23. února 1941 k 9. letce 3. skupiny stíhací eskadry JG 54, se kterou se dostává 10. července poprvé do boje. Po pouhých devíti dnech od svého bojového křestu dosáhl svého prvního vítězství, když nad ostrovem Ösel (Saarema) za kniplem Messerschmittu Bf-109 E-7  „bílá 2“sestřelil dva Polikarpovy I-153.

Walter Nowotny se připravuje k letu, v pozadí FW-190 A-4 „bílá 10,“ se kterou létal u JG 54 v roce 1943. Zdroj: Neznámý autor, fotografie dostupná na www.audiovis.nac.gov.pl je veřejnou doménou nebo je vlastníkem autorských práv státní pokladna Polska, zastoupená Národním digitálním archivem, která uděluje bezplatnou licenci k bezplatnému použití materiálů ve všech známých oblastech využití. Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=81583498

Současně ale sám utrpěl poškození, po kterém musel letoun opustit a strávil tři dny na gumovém člunu ve vlnách Baltu, severně od zmíněného ostrova, než ho našli a vylovili Estonci. Již během srpna měl na kontě dalších osm, za což obdržel Železný kříž 1. třídy. Během jednoho roku zvedl skóre na 50 a 14. září 1942 obdržel Rytířský kříž. Do června 1943 skóre zdvojnásobil a 4. září mu byl Rytířský kříž vylepšen dubovými ratolestmi. Vyznamenávání ovšem stěží drželo krok s jeho úspěchy, protože již o pět dní později dosáhl 200. sestřelu. 22. září tak obdržel meče a když 14, října sestřelil 250. letadlo (jako první německý stíhač), ještě brilianty. 15. listopadu dosáhl 255. vítězství, které bylo jeho poslední na východní frontě.
Byl stažen z aktivní služby a propagandisticky využíván. Jako většině podobně talentovaných letců mu alelétání chybělo a usiloval o návrat k činné službě. 1. dubna 1944 je jmenován velitelem školní eskadry JG 101 v Pau ve Francii a koncem září je pověřen velením jednotky nesoucí jeho jméno – „Kommando Nowotny“ a vybavené proudovými letouny Me 262. Zde, v čele svých stíhačů, se mu podařilo získat ještě 3 sestřely, než byl 8. listopadu při útoku na americké bombardéry ve svém letounu Me-262-A-1a „bílá 8“ pravděpodobně sestřelen nedaleko Hesepe doprovodnými stíhači P-51 Mustang (poručíkem Eduardem „Buddy“ Haydonem z 357. stíhací skupiny USAAF a kapitánem Ernestem „Feeb“ Fiebelkornem z 20. stíhací skupiny USAAF). Po zničení dvou letounů hlásil problémy s motorem. Jeho poslední zaznamenaná slova zněla: „Hořím.“ Zřítil se blízko mateřského letiště a náraz na zem byl tak silný, že jediné, co se zachovalo, byla Nowotnyho ruka a Rytířský kříž s Dubovými ratolestmi, Meči a Brilianty. Hauptmann Walter Nowotny zemřel ve svých 23 letech. Při státním pohřbu byl pochován ve Vídni. Na jeho památku byl vybudován pomník na místě jeho sestřelu v Epe.
Kromě toho, že byl Walter Nowotny celkově 5. nejúspěšnějším leteckým německým esem druhé světové války, jako jeden z mála držel skóre 10 sestřelů během jednoho dne – a to se mu povedlo hned dvakrát.
„Bílou 8“ jsem stavěl ze stavebnice HobbyBoss. Stavebnice je velmi jednoduchá – pro

Nowotnyho „bílá 8“, na které létal se svou jednotkou „Komando Nowotny“ z Achmeru na podzim roku 1944 a na které 8. 11. 1944 nad Francií padl. Obrázek je upravený z návodu ke stavebnici.

začátečníky doslova, přesto ukrývá několik pastí, na které doplatí právě začátečník. Asi nejzásadnější je vyvážení modelu, které je u stroje s příďovým podvozkem velmidůležité, ale návod natuto nezbytnost nikde neupozorňuje.Starý orel to ví, ale na takové model primárně necílí. Také je třeba být pozorný při skládání podvozku. Zaujaly mě použité odstíny barev, ale našel jsem je u tolika zdrojů, že mohou být autentické. Model se mi podařilo postavit v podstatě bez přehmatů, doplnil jsem anténní lanko a patinu očouzením, měkkou tužkou, rozetřenou uchošťourem. Celý model jsem ještě přestříkl bezbarvým lakem, což se mi osvědčilo. Také tento model považuji za velmi zdařilý.