Takže začnu Horchem. Konečně jsem ho…snad po půl roce, zmohl. Bylo to strašné a již nikdy nechci vidět model od ACE. Kecám. Protože jsou věci, které prostě nikdo jiný nedělá. Ale ta kvalita je zoufalá. Zoufalejší, než u některých Airfixů. Zoufalejší než u Revellem přebalených Matchboxů, které bouchali z dvacet let starých forem. A skoro tak strašná, jako Pavla models. To auto je úžasně detaliní. Na podvozku je každý rameno, dokonce i pérování zvlášť. Před maskou klakson. Přiložená figurka Rommela. Normálně by mi jezdili blahem z nosu modrý pavouci na snowboardu. Jenže je to tak strašně hnusně vylisovaný, že bych brečel. Na tomhle modelu jsem se nabrousli víc, než na všech ostatních dohromady. A stejně nepasuje. A je to hrozná škoda.
Při stavbě jsem ani chvilku neuvažoval, že bych stavěl jiný, než vyobrazený vůz. Romellův kabriolet byl prostě příliš lákavý. Vůz nese nátěr barvou panzergrau a jedinou patinou na něm je ale opravdu důkladné zaprášení pigmentem Sandy Dust od CMK. Rommela jsem přilepil na malý slídový terčík a postavil vedle. Je to takové hezké zátiší. Stojí tam Rommel, za zády nalevo má svůj osobní vůz, a napravo stojí Tiger z 504. sPzAbt. A nakonec to ani neni tak zlý, jak jsem čekal. Ten písek hodně věcí schoval.
Austin. Jedná se o Austin K.6 ze záchranné sady od Airfixu. Lepil se o dost snáz než ten horch. Ani barvení nebylo nikterak složité. Černý rám a zbytek je červený. Asi má své nedostatky, ale lepil se báječně. Jediný malý problém tvořilo nasazení kol, na všech kolech veřešený výtečně, na přední nápravě trochu hůř. Patina v nové receptuře směsi černé a hnědé. Nicméněnedopadla úplně dle představ. Prostě moc velké plochy, kde má příležitost vytvořit kapky….a velké skvrny.
A ti druzí….třeba Matildy. Dokončeny, napatinovány. Jedna zaprášena, druhá zabahněna. Jedna Severní Afrika, druhá Nová Guinea. Jedna klasická pěchotní, druhá Hedgehog. A mám prázdný stůl…a můžu si dát tu pauzičku, kterou jsem slíbil…