Opět dvě stavebnice, každá jakoby z jiného světa. Bylo mi vysvětleno, že je to tím, že zatímco Matchbox je hračka, Airfix je polytechnická stavebnice. Nejsem si jistý, nakolik to vystihuje podstatu věcí. Nějak mi do toho nepasuje fakt, že model pro náročné, musí být vyroben nekvalitně, křivě s otřepy a tak. A pokud ano, tak Pavla Models dělá modely pro profíky. Nebo aspoň dělala. Protože úroveň výlisků prastarého Matchboxu je opravdu jinde. A nepřijde mi, že by ty modely byly hračky. V mnoha ohledech vypadají i líp.
I když nebyl to zrovna případ M19. Stavebnice byla zjevně někdy z doby před pohlcením Revellem, přece jenom, pasovalo to všechno o trochu hůř, než na zatím všech Matchboxech, které jsem dělal. Na druhou stranu, víc zabrat mi dal tahač Diamond, než podval, jehož 24 kol jsem se celkem bál. Co se týče zbarvení a markingu, zde byly dvě možnosti. Buďto olivově zelený stroj 452. roty přepravy tanků, zdokumentovaný v březnu 1945 v severozápadní Evropě, nebo pískový 373. roty na středním východě, v srpnu 1942. Už jsem si všiml, že Matchbox, pokud to jen trochu šlo, nabízel vlastenecky jen anglický marking. Stroj tedy má typicky britské tabulky s čísly útvarů. Ty se Matchboxu povedly tak napůl. Soutisk byl prachmizerný, horší jsem snad viděl jen u starých ESCI. Na druhou stranu i po dvaceti letech lepily a celkem ochotně přilnuly i k nerovnému povrchu. Po zralé úvaze jsem se rozhodl pro první možnost. Mám ideu, že časem na ten podval naložím vyloďovací člun LCM, během dopravy k rýnu (operace tuším Varsity). Použil jsem standardní hnědočerný wash na znázornění opršení, avšak obávám se, že jsem to tentokrát trochu přehnal.
A teď z druhého konce. RAF recovery set od Airfixu. Celkem jsem se na něj těšil, nicméně, dal mi celkem zabrat. Zejména složení Jeřábu Coles je na vyšší dívčí, kde by byl zapotřebí zvýšený počet rukou, a to v mase celkem slušného dívčího kolektivu. Jinak tam prostě ani baču nedostanete všechno. Vždycky něco vypadne. Mluvím teď o sestavě výložníku, kdy rameno je pohyblivě v držáku, tamtéž, jen na druhém konci je pohyblivě mechanismus zdvihu, a celé to musíte dostat do výřezů v podlaze otočné základny jeřábu. No srandy kopec. Rozpadlo se mi to asi pětkrát, než jsem to tam dostal. Queen Mary byla o dost snazší, tedy když zapomeneme na fakt, že pro airfix není milimetr žádná míra. Nikoli proti předloze, ale v prostém spasování dílů. Zbarvení zde bylo jediné možné – šedá a obtisky RAF. Ty mně celkem potěšily, vytištěné hezky ostře a celkem pěkně šly od papíru a na modelu držely. I zde jsem nanesl stejný wash jako u M19, na lesklé a vytrvale lepkající syntetické Tamiye to ovšem udělalo docela jiný efekt.
Majstrštyk pak představuje náklad Queen Mary. Zde jsem konečně našel využití pro Defiant Pavla Models, který se mi tu válí tak asi posledních 5 let. Je to bez diskuse nejpříšernější model, který jsem kdy viděl, a nenapraví to ani fakt, že stavebnice měla leptané a resinové doplňky. Z Defianta jsem vzal pouze trup, křídla usekal a ž u samého trupu. Vakuformové kabinky – tedy kabinu a věž – jsem nasadil jen tak ledabyle. Vykašlal jsem se na vzduchové filtry a chladiče, neboť jsou to věci, které by při nouzovém přistání patrně vzaly za své. Kupíroval jsem vrtuli. Stroj dostal standardní kamufláž RAF (doufám, že jsem se nesekl), ještě z doby, kdy Defianty létaly jako denní stíhačky.. Na bok průstřely (které jsem si pak zakryl, OMG), očouzení, a na spodek blátivé stopy po skluzu po břiše. Přes kabinu a věž jsem pak přehodil plachtovinu z papírového kapesníčku. Celou sestavu jsem pak v podvalu umístil na proklady ze sirek a důkladně přivázal nití.
K sadě patří ještě regulovčík a dva motocyklisté, ti však ještě nejsou hotoví. Tak příště.