Curtiss SB2C Helldiver je na první pohled zvláštní stroj. Tak trochu zavalitý, ale vcelku kompaktní trup (menší než u Avengeru), doplňují nosné a vodorovné ocasní plochy doslova obřích rozměrů. Ani stabilizátor není zrovna malý, a v poměru k trupu je ještě nejpřiměřenější. Prostě celé letadlo vypadá, jako by ho sestavili ze zbytků. Helldiver měl nahradit o dost konvenčněji vypadající Dauntlesy. Faktem je, že postrádal mnoho jejich slabin. Díky výkonnému motoru a velké ploše křídel unesl značné množství bomb a měl slušnou hlavňovou výzbroj – čtyři kulomety ráže 12,7 mířící vpřed a dvojče 7,62 obsluhované střelcem. Mezi slabiny patřily problémy s ovládáním letadla a vybíráním střemhlavého letu, zhusta se vyskytující, pro něž letoun nebyl mezi posádkami nijak oblíben. Jedna z historek praví, že takto vzniklo i bojové jméno – Helldiver (Hell-peklo). Letoun si však vysloužil i jadrnější přezdívku – označení SB2C bylo překládáno jako Son of the bitch 2nd class – angličtináři si jistě přeloží.
Můj model Helldivera je další starý Matchbox. Kromě vícebarevného plastu, pro tuto značku typického, mě kit uchvátil ještě něčím. Křídla šla postavit jako pohyblivá! Zaradoval jsem se, že budu mít první palubní letoun, jemuž půjdou i na modelu složit křídla. Radoval jsem se předčasně. Sesadit centrální část křídla byl celkem boj a někdy během toho boje zateklo lepidlo k pantu, takže mi jedno křídlo zaschlo ve složené pozici. Takže jde pohybovat jen jedním křídlem. To už nenapravím. Letoun má tříbarevnou kamufláž v provedení Námořní modrá horní plochy, bílá spodní plochy krom pohyblivých částí křídel a šedomodrá boční plochy. Označení by mělo odpovídat letce VB-4 na palubě USS Hornet roku 1943 v Tichomoří.

Fotek máme jenom pár.