Tenhle model patří do kategorie „několikahodinovej porod mořskejch sasanek proti proudu“. Nebo spíš tak roční. Ne, že by byl špatnej, to ne. Jako většina modelů Roden je velice detailní. Ale je z poměrně křehkého plastu, takže například pojezdy při sebemenším pokusu zvětšit otvor, aby jím prošla osa, která jím projít má, praskaly. Taktéž pojezdová kola. A spousta dalších dílků, které jsem musel slepit, abych mohl lepit.

Původně jsem s vozidlem neměl zásadnějších plánů, nicméně poté, co jsem učinil výše zmíněné poznatky, bylo mi jasné, že vozidlo bude muset být východní fronta a bud muset být řádně zabláceno, abych skryl ty nešťastné pojezdy. Tím padl i nápad, zapřáhnout za něj kyslíkárnu k V2. Definitivně pak padl proto, že tohle vozidlo toho moc neutáhlo. Ačkoli vážilo 6,5t, neutáhlo více, než nějaké dvě tuny. Což se hodilo, když mi tady přistála německá děla. Mám tu Pak43, který zapřáhnu za Sd.Kfz.11, Matterhorna, kterého zapřáhnu za FAMO, 21cm těžký moždíř, který postavím v palebném postavení a SiG 33. No a měl jsem co zapřáhnout za Maultier.

Těžká houfnice se naopak stavěla sama, a to přesto, že se jedná o resin. Postaven je víceméně v základu, dosochat jsem musel držáky štítu – ten je moc tenký, než aby se dal odlít. A také tažné oko, aby jej bylo možné zapřáhnout. Na Opelu jsem zas dodělal hák, se kterým se také původně nepočítalo. O zabahnění jsem už mluvil, samozřejmě jsem musel ve stejném duchu zabahnit i houfnici.

Vozidlo nemá žádnou jednotkovou příslušnost a dělo tím méně dělo. Pro jednou se tak jedná o soupravu neznámé jednotky wehrmachtu někdy na podzim 1944, nebo na jaře 1945.