Ony to měly být původně dva týdny, ale nějak se to zvrtlo. V plánu byly celkem tři modely. Ne všechny jsou se vyráběly v SSSR, tedy předlohy. Modely ovšem ano, neboť ve většině případů jde o výrobky PST, což je Bělorusko, které bývalo svazovou republikou. A dost možná že je to vlastně komplet PST. Jednu nástavbu se mi nedaří identifikovat.

O co se vlastně jedná ? Jde o celkem tři auta. Dva jsou studebakery US-6, jeden ve verzi tahač návěsů se zkráceným šasi ( a samozřejmě s návěsem), a jeden jako nosič reaktivního minometu BM-13. Ano, Kaťuše. A k tomu jeden Zis – 5, s cisternou na transport paliva. A co se na tom vlastně zvrtlo ? Byla to až taková sochařina ? Vlastně, až do té BM-13 skoro vůbec. Sice jsem musel zkracovat šasi na tom tahači, ale s tím se dalo počítat, navíc v návodu bylo poměrně jasně řečeno kde, o kolik,a tak. Asi to vezmu postupně.

Začal jsem tím tahačem a stavba byla víceméně bezproblémová. Po zkrácení šasi už se lepil víceméně sám. Trochu blbé mi přišlo nechat ten návěs prázdný. A jelikož jsem nenašel dostatek konvolutu, který bych naložil, na řadu přišla plachta. Varianty byly dvě. Buďto plachtou přikrytý náklad na dně, nebo celoplachta. Nakonec jsem se rozhodl pro druhou variantu. Ač mě od ní kamarád zrazoval, neboť mu přišla složitější,já ji nakonec vyhodnotil jako pro mne jednodušší. Možná druhou variantu zvolím příště, beztak mám v pácu ještě jeden tahač s návěsem, viz stránka do budoucna. Souprava, jelikož ji Rudá Armáda dostala přes Irán od američanů, je olivově zelená – nědělám si iluze, že by ji sověti přetírali. Vynechal jsem jen původní americké číslo vozidla po stranách kapoty – mysleme si, že tohle třeba přetřeli. Dodal jsem pak sovětskou identifikaci, na dveře kabiny a zadní čelo korby návěsu. Pak jsem zvolil poměrně zajímavou povrchovou úpravu. Napřed jsem aplikoval bílý filtr, který měl simulovat námrazu. ten byl nutný, neboť mi výpary vteřinového lepidla, kterým jsem lepil okénka, ta okénka zakouřily. Úplně však nesplnil očekávání, a to byl první faktor. Dále pak stavebnice PST nebývají nejpřesnější, a tohle mohlo leckteré nedokonalosti skrýt, a to byl druhý faktor. No, a konečně, jsem si ten sníh chtěl prostě zkusit. Ano, SNÍH ! Dostalo se mi několik návodů, a jak jsem je pochopil, tak jsem postupoval. Horizontální plochy modelu,, kde mohl snníh ulpívat, jsem potřel zředěným lepidlem Hercules a hned pomocí sítka na čaj jsem model „pocukroval“ práškem do pečiva. Zde je poměrně důležité nenechat lepidlo zavadnout. Přišlo mi, že prášek reaguje vlažně, a tak jsem ještě vrstvu prášku zvlhčil.

Pak jsem začal druhý Studebaker, na něm jsem šasi zkracovat nemusel. Zde vsuvka – PST používá jedno šasi pro GMC CCKW 353 i Studebaker US6 ve všech verzích, proto je ho třeba v některých případech upravit. Podvozek jsem opět nechal v olivové zelené, nástavbu jsem pak natřel černozelenou. Ale to předbíhám. Nástavbu jsem totiž zkazil. Nepochopil jsem z návodu, jak daleko mají být lyžiny od sebe a měl jsem pocit, když jsou tam výstupky a osazení, že by se to mělo sesadit na nich nadoraz. Což bylo blbě a to jsem zjistil vzápětí. Model jsem odložil a vzal ten třetí.

ZIS-5 měl původně nést nástavbu, kterou jsem pokazil, reaktivní minomet BM-13. Slavné Kaťuše. Já ji obšem delegoval na Studebaker a tudíž jsem potřeboval jinou. K dispozici byla cisterna. Pravděpodobně také od PST, čert ví. U Zise jsem si odpočinul, byl totiž velmi jednoduchý na stavbu. Tento vůz jsem natřel celý černoozelenou, na dveře a zadní čelo cisterny umístil identifikaci, za oboje dveře hasicí přístroj. Co se povrchové úpravy týče, postupoval jsem stejně jakoo u tahače s návěsem.

Mezitím jsem sehnal na BM-13 nové lyžiny z leptu. Když už jsem si na ně po nějakém čase troufl, zjistil jsem, že bez ohýbačky na lepty jsem zas tam, kde jsem byl. Výsledek byl opět rozpačitý. Nakonec vyhrálo řešení kompromisní. Starou nástavbu jsem rozřezal na jednotlivé lyžiny, původní spojovací prvky odvrtal a navlékl to na dvoumilimetrový kulatý Evergreen. Samozřejmě teď už jsem si dal na vzdálenosti prvků pozor. Poté už bylo hračkou začistit konce profilů,  barvou sjednotit, začooudit od zplodin raket a vyzbrojit. A  osadit na automobil, na který se zdárně už nějakou dobu prášilo. Na dveře kabiny jsem dal identifiikaci a na vše, krom lyžin a blízkého okolí, jsem aplikoval bílý filtr, tentokrát olejový, ředěný terpentýnem. Sníh jsem tentokrát vynechal, přišlo mi, že na bojově činném vozidle by dlouho nevydržel 🙂

A to je všechno.