Dostal se mi do ruky vzácný model…a shodou okolností i dosti vzácný letoun. Dornier Do-335 vznikal v této podobě od roku 1943, kdy vzlétl prototyp. Předsériové stroje si piloti vyzkoušeli až v květnu 1944. Sériová Výroba začala až koncem roku 1944, a je tedy jasné, že do boje se jich dostalo jen pár. Setkání s tímto strojem popisuje ve své knize Velký cirkus také francouský pilot u RAF Pierre Clostermann. Byl to velmi výkonný letoun, a měl některé opravdu převratné prvky. V případě sestřelu mohl pilot spustit sekvenci, která odhodila zadní vrtuli, horní směrovku, kryt kabiny a pak pilota katapultovala. Do-335 byl historicky prvním letounem vybaveným touto technologií. Já navíc, mám ze vzácných strojů vzácnou verzi. Dvoumístnou noční stíhací, vybavenou radarem FuG 217 Neptun.
Stavěl jsem z prastaré stavebnice Matchbox – vyráběla se od roku 1974 do roku 1993 víceméně jen se změnami přebalu. Podle boxartu mám model z roku 1991, ale jelikož formy byly patrně týž, jedná se o 42 let starý model. Fakt je, že tomu některé věci odpovídají. Například podvozkové šachty. a podvozek obecně. Zas se člověk nemusí bát, že by se zlomil. Tragické jsou výfuky. Možná tyhle časem uříznu a nahradím hezčími, když se mi povede sehnat. Model jsem koupil z druhé ruky, některé věci chyběly, či byly poškozeny a tak jsem musel trochu improvizovat. Kompletně nový jsem musel z několika vrstev destičky vyrobit jeden kryt podvozku. Opravoval jsem přední vrtuli, která přišla o list a zadní vrtuli chybělo uložení.
Celkem hezky sedly jak ocasn í plochy, tak křídla, trochu hůře pak kabinky. Navíc jejich průhledný materiál moc průhledný není. Mno, asi stejně jako ornamentální sklo. Nevýhody modelu poněkud vyváží fakt, že se oprostě dobře lepí. A ač jsem předpokládal, že množství olověných broků k dovážení, aby stroj stál na příďovém podvozku, bude enormní, nakonec to tak hrozné nebylo.
Trochu jsem laboroval nad kamufláží. Nechtěl jsem dělat klasickou denní a našel jsem jen dost málo podkladů. Koukal jsem, jak to dělají jiní a našel jsem celkem pěknou kamufláž ze dvou odstínů šedé. Úmyslně jsem pak zdůraznil antény radaru tím, že dostaly červenobílý nátěr. Patinoval jsem olejovými barvami, očouzení se moc nepovedlo, celková filtráž už více. Navíc se mi při stírání filtru povedlo udělat neúmyslný chipping, Bohužel jen v malé míře.