Minule jsme skončili u toho, že byla postavena vozidla. Dvě sanity a Jeep. Neméně zásadním „vozidlem“, jak si jistě každý ze seriálu vybaví, je vrtulník. A ne jen ledajaký vrtulník. O Bellu H-13 se dá říci, že se jednalo o první opravdový vrtulník. Nebyl to žádný přeborník, poháněn pístovým motorem dosahoval rychlosti 150 km/h, doletěl dvě stě kilometrů a s vypětím všech sil unesl čtyři lidi. V mobilních nemocnicích konce druhé světové a zejména pak korejské války se tak používal k transportům zvlášť těžce zraněných vojáků do nemocnice. Nebylo to nic pro slabší povahy, nebo vojáky při vědomí. Zraněný byl upoután na nosítka, ta byla upevněna na držácích vně vrtulníku, jedna na každé straně. Přes hlavu, respektive přes přední část nosítek, kde měl zraněný hlavu, byl nasazen kryt z plexiskla, který vojákovu hlavu chánil před prudkými poryvy větru, zejména od rotoru, a nepřízní počasí. Pilot pak seděl v plexisklové bublině, která byla jedinou „karosérií“ vrtulníku, zbytek totiž tvořila jen konstrukce. To nakonec dodávalo Siouxovi, jak byl stroj pojmenován, specifický vzhled.
Model vrtulníku přímo pro MASH se sice dělá, ale jak se mi tak podařilo zjistit, pouze v měřítku 1/35. Pro měřítko 1/72 jsem tak musel mírně improvizovat. Jako základ jsem použil stavebnici Italeri (dovybavenou patřičným MASH obtiskovým aršíkem – díky Honzovi Pavlíkovi), ze které se dá ovšem postavit útočná verze AH.1. Postavil jsem tedy celý stroj kromě výzbroje, hranatý rám ližin, který má nést držáky zbraní, se mi pro úpravu náramně hodil. Z destičky jsem vyrobil nosítka, respektive platformu pro ně, z měkké průhledné fólie jsem nastříhal a poslepoval průhledné kryty, což se neukázalo jako úplně šťastné, vteřinové lepidlo mi totiž kryty úplně zakouřilo. Motor se mi lehce nachýlil vpřed, bohužel až v průběhu schnutí, takže už se s tím nedalo nic moc dělat. To jsou asi všechny faily, ostatek se celkem povedl.Celý stroj jsem následně zaprášil zředěným akrylem. No, a tím jsem měl vyřízenou techniku pro MASHí dioráma.