Berte prosím v úvahu, že nejsem odborník na indiány 🙂
Na skalisku seděli dva Navahové. Mladší prováděl obřad očištění, proti němu sedící hosteen ho obřadem prováděl. Na obřad si vybrali dobré místo. Všude kolem vyprahlá pláň, klid a zvuky přírody. Dokonalé místo. Tedy…skoro. Klid náhle narušilo tiché dunění, jako by se plání řítilo stádo mustangů. Hosteen se rozhlédl, ale neviděl nikde oblak prachu, obvykle podobné jevy provázející. Ostatně, kde by se taky v navažské rezervaci, v roce 1940, vzalo stádo mustangů. Hosteen se znepokojeně rozhlížel po zdroji rušivého zvuku, který neustále sílil. Skoro to vypadalo, že stádo běží přímo na ně. Náhle se nedaleko, v těsné blízkosti země objevila dvě letadla. Rovná křídla, hranatá směrovka, výrazný chladič pod břichem… Jeden stroj nese hnědozelenou kamufláž, zespoda je zelenomodrý a na křídlech jsou červenomodrobílé terče. Druhý je shora olivový, zespodu šedý a z křídla nápadně trčí čtyři dlouhé hlavně kanónů. Teď již zvedl oči i mladík. Letadla se v těsné formaci mihla pár metrů nad indiány. Řev motorů byl téměř hmatatelný. Náhlý závan vzduchu, způsobený úplavem a byla pryč. Jako by tam ani nikdy nebyla. Jen dozníval hluk, jako by stádo mustangů běželo dál, nezastavitelné a nadpozemské. Až po několika letech se mladý Peshlakai dověděl, aké jméno nese stroj, který na něj tehdy tak zapůsobil, a jehož zjevení se tak podobalo splašenému stádu mustangů. North American P-51 Mustang.
Tak, uznávám, že to není nic moc, ale tak jako náladovka před článkem, jen tak jako pro masáž představivosti…
K modelům. Jsou modely dobré, průměrné, horší a tragické. Tragický model byl například Šturmovik od Mistercraftu. Mustangy jsou lepší, ale ne o mnoho. Hromada tmelení, hromada broušení, řezání, prostě sochařina. navíc jsem na tom britském ještě zkazil podvozek. No co už. Zastrčil jsem je hluboko do vitríny, a třeba ho časem nahradím. Nebo oba. Ten druhý se povedl lépe. První byl klasický britský Mustang mk.I, 613. peruť RAF. Britové ovšem s těmito Mustangy příliš spokojení nebyli. Použité motory Allison V-1710-FR neměly dobré výškové vlastnosti, a tak byly stroje s výzbrojí čtyř těžkých a čtyř lehkých kulometů používán jako výzvědný stíhací letoun pro přízemní operace. Už tehdy se v nic objevovaly šikmé kamery K-24, které byly instalovány v kabině, za pilotem. a otočeny vlevo ve směru letu. Spolu s nimi pak byla instalována v zadní části trupu svislá kamera.Tyto kamery ve svém modelu ale nemám. vUSAAF také zkoušelo stroje, v Americe označené jako NA-73, také nebylo příliš spokojeno a donutilo výrobce stroje přepracovat na A-36 Apache.
Další variantou, která se dostala do Británie, a která byla ve stejné podobě užívána i v USA, byla v RAF označena jako Mustang IA, v USAAF pak jako P-51, byla téměř shodná, jen místo osmi kulometů nesla čtyři kanóny Hispano ráže 20mm, po dvou v každém křídle. Těch se ovšem vyskytovalo méně, než původních Mustangů I. Velká část z nich byla pak osazena kamerami, tato verze pak byla označena F-6A. A právě tuhle verzi jsem stavěl jako druhou. Kanóny a kamery.
Jak jsem říkal, modely jsou poměrně tragické, což se projevilo zejména u prvního stavěného stroje, britského Mustangu I, který s číslem AG 522 a označením SY-L létal v červnu 1942 u 613. perutě RAF. Celkem se povedl nátěr, ale jinak… Hlavně kulometů byly nahrazeny jehlami. Zbodal jsem podvozek, ani nevím, jak se mi to povedlo. Nesedla ani geometrie křídla, zjevně jsem málo probrousil. Ono se tam musí dost narvat. A moc tomu neprospěl ani pokus otevřít podvozkový kryt.

Druhý sedl o něco líp, i když i zde by se našly kopance. Na druhou stranu, upravoval jsem méně, kanóny jsem použil ty ze stavebnice. Jejich montáž v praxi znamená vyřezat kus křídla a nahradit kusem, na kterém jsou hlavně. Celé je to pak nutné přetmelit… Tak trochu divná je taky kabina. Celkově to ale sedlo lépe. Jak zmíněno, jedná se o americký F-6A, který pod sériovým číslem 41-37322 létal u 154.perutě v severní Africe v roce 1943