S tímhle Broukem jsem měl určité plány, ale vzhledem k tomu, že jsem je nebyl schopen zrealizovatza více než pět let, asi na to kašlu. Nápadů bylo hned několik. Dva němečtí vojáci, studjící mapu, či voják tlačící nepojízdný vůz. Ale ani na jedno nikde nejsou ty „správné“ figurky. A asi mi chybělo odhodlání je dscratchovat a možná i celkově vůle to nějak dotáhnout. Takže nakonec to vzdávám a dávám auto do vitríny jen tak.

KdF 87 byl vlastně vojenskou verzí KdF-wagenu, nazývaného Volkswagen – lidové auto – vyvíjeného od roku 1934 na rozkaz Adolfa Hitlera. Chtěl postavit Německo na kola, dát možnost každému Němci pořídit si automobil. Nebo, vzhledem k pozdějšímu vývoji situace, chtěl vzbudit ten dojem. „Lidový vůz“ měl být zpřístupněn občanům Německa prostřednictvím spořícího programu neboli Sparkarte (spořící knížka), za 990 říšských marek, tedy přibližně za cenu malého motocyklu. (Průměrný týdenní příjem se tehdy pohyboval kolem 32 říšských marek. Žádný z účastníků spořicího programu nikdy auto nedostal. Auto bylo navrženo tak, aby bylo co nejjednodušší po mechanické stránce. Čtyřválcový zážehový boxer o zdvihovém objemu 1131 ccm a výkonu 19 kW (25 k) s vestavěným chladičem oleje měl na tak malé autíčko dostatek síly a chlazení vzduchem bylo výhodné i pro náročné klimatické podmínky. KdF 87, tedy armádní verze s pohonem všech kol měla podvozek z tzv. Grosse Schwimmwagenu KdF 182, což byl upravený podvozek klasického Kübelwagenu KdF 82 s přidanou poháněnou přední nápravou. Karosérie pocházela s plánované, připravované a bohužel až po válce vyráběné civilní verze, označené KdF 60.  Jelikož vozidlo poskytovalo větší pohodlí než KdF 82, bylo přidělováno velitelům útvarů (znáte to, kübelwagen je moc obyčejný a na větší štábní auto, Horcha, Mercedes, nebo Škodu Superb jste malí páni) a podle toho bylo také nazváno – KdF Kommandeurwagen. Vozidla vyrobená pro německý Afrika Korps byla často vybavena tropickým zařízením, které chránilo vzduchový filtr, karburátor a elektriku před prachem, kromě toho byly vybaveny pískovými pneumatikami Kronprinz.

Kommandeurwagen jsem stavěl z resinové stavebnice teplického TP modelu. Není to špatná stavebnice, ale má i své nedostatky. Má otevřenou střechu, takže je částečně vidět do interiéru, kde jsou ne úplně špatně zpracovaná sedadla. Přístrojová deska moc detailní nebude, ale pod přední okno stejně moc vidět není. Zasklení je třeba si zhotovit z folie svépomocí a je třeba počítat s tím, že se dovnitř karosérie nejde úplně dobře dostat. Také se tam nedá úplně počítat s rovnými plochami – inu resin. Kola nemají vzorek a celkově má odlitek příliš silné stěny. Na fotkách je vidět víc, než pouhým okem a tak to působí celkem hrůzostrašně. Stavebnici jsem doplnil o dva kanystry na bocích před zadními koly a celé to zaprášil pískovým pigmentem. To udělalo trochu krupici, dneska už bych to udělal jinak. Nešť.