Druhý příspěvek do tématické stavby zázračných zbraní si na rozdíl od Hortenu Ho.229 opravdu zabojoval, tedy aspoň Mistel 1.
Rodinu Mistelů, aspoň na papíře, tvořilo celkem pět kombinací. Mistel 1 tvořil osvědčený stíhací letou Messerschmitt Bf-109F a neméně osvědčený bombardér Junkers Ju-88A. Mistel 2 byl tvořen bombardérem Ju-88G, jako řídící stroj tentokrát sloužil Focke-Wulf FW-190A. Také Mistel 3 byl složen z různých verzí Ju-88 a FW-190. Mistel 4 a 5 měly být proudové, čtyřka z Ju-287 a Me-262, pětka z Arada E377A a He-162. U všech strojů byly také plánované školní verze. K těm ale reálně došlo jen u Mistelů 1 a 2. Další verze už na papíře zůstaly. Měl jsem možnost stavět model Mistelu 5, ale nakonec jsem naznal, že raději postavím fyzicky to, co fyzicky postaveno bylo.
Mistel měl být vlastně protiváhou těžkých bomb spojeneckého strategického letectva, s poněkud specializovanějším použitím. Na bombardování městských aglomerací bylo Mistelu přece jen škoda. Dal se však použít k útokům na poměrně malé, silně opevněné cíle. Kromě toho, že byl bombardér v Mistelu velmi těžkou pumou, byl také velmi přesný. Navíc, díky tomu, že nálož byla kumulativní, dokázala prorazit i velmi silnou ochranu. 1700 kg trhaviny už dokázalo nadělat slušnou paseku. V omezené míře se daly Mistely použít i k útokům na hladinová plavidla. V omezeném proto, že první-a jediné nasazené Mistely po odpoutání bombardéru nemohly tento řídit.
A teď ke stavebnici. Ta pochází od Italeri a je poměrně kvalitní. Všechno pasuje bez broušení a kitování. Jediný drobný problém nastal s geometrií stíhacího letounu proti bonbardéru. Celý model jsem stavěl z krabičky, podle návodu, a jelikož Mistely byly přiděleny jednou jedinému útvaru, lze s jistotou říct, že Postavený model patřil Kampfgruppe 200. Sestavu jsem nepatinoval. Létající bomba se použila z pochopitelných důvodů jen nednou. A Stíhač…no…asi jsem zapomněl 🙂