Defiant byl prokleté letadlo, v reálu i v modelu. V reálu proto, že ani zdaleka nesplnil naděje do něj vkládané. V té době Britové až chorobně lpěli na věžové stíhačce, která bude schopna vést palbu i do boků a jiných nečekaných úhlů. Všechny postavené typy věžových stíhaček však měly společnou vadu. Věž byla těžká. Příliš těžká na jednomotorový stroj, byť byl vybaven výborným motorem Rolls Royce Merlin. Trochu se obávám, že věž by byla velké sousto i pro Typhoon s motorem Napier Sabre. Prostě to nebyl dobrý nápad. Stroje byly líné, pomalé, a zaskočit nepřítele palbou z věže se povedlo jen několika strojům zpočátku. Pak se je Němci naučili rozeznávat a našli jejich slabiny. A vzhledem k tomu, že jak Defiant, tak ostatní věžové stíhačky neměly jinou výzbroj a ta ve věži byla politováníhodně slabá, ztráty byly drtivé. Úspěchů Defianty jakžtakž dosáhly jako noční stíhačky.
Model byl prokletý proto, že jsem ho stavěl celkem třikrát. Prvním mne kdysi obdaroval kamarád David. Patrně chtěl, abych si zvýšil modelářský skill a tak mi koupil prastarý model Pavla. Ten byl ovšem tak strašlivý, že jsem ho nikdy nedodělal a jako torzo skončil pod hadrem na podvalníku Queen Mary. S druhým jsem byl úspěšnější, včetně stříkané barvy, ovšem jen do chvíle, než jsem ztratil překryt kabiny. Možná teď s přebytky z třetího ten druhý dodělám. Koupil jsem tedy třetí, tentokrát Airfix, který se mi podařilo bez dalších obstrukcí dodělat. Kromě stříkané barvy jsem poprvé použil masky na kabinu a věž, což výrazně usnadnilo barvení. Stříkaný je i lak přes obtisky. Patinoval jsem jen velmi decentně šedou, suchým štětcem, očouzení. Na černém povrchu to příliš nebije do očí. Stroj je obsazen posádkou, kokpit jsem ale neotvíral. Model je označen jako stroj 151. perutě RAF z Witteringu v Anglii, datován únorem 1941.
Je třeba pochváli pěkně lícují stavebnici s mnoha hezkými detaily a taktéž obtiskovou sadu.

Ještě pár snímků ze stavby druhého….