Petljakov PE-2 byl původně navržen jako výškový rychlý stíhač, podobně jako třeba MiG-3. Na základě výsledků německého letectva bylo ale rozhodnuto překonstruovat ho na střemhlavý bombardér. Stroj dostal jiné motory, aerodynamické brzdy a byla, oproti stíhači, výrazně redukována výzbroj. Pe-2PB, jak byl stroj označen, byl vyráběn do roku 1941. Tehdy, po útoku Německa na SSSR bylo přistoupeno k další modifikaci. Stroj dostal výkonnější motory, lepší obrannou výzbroj, či pancéřování prostoru posádky. Tyto stroje označené Pe-2FT přicházely k jednotkám v roce 1943. Koncem roku 1943 se objevuje verze verze Pe-2FZ a R, což byl průzkumný stroj. V roce 1941 byla vzpomenuta i stíhací verze, ketrá byla vyráběna jako Pe-3.
Můj Pe-2, přesněji tedy Pe-2FT je postaven ze skutečně prastaré stavebnice Airfix. Lepil se navzdory stáří vcelku dobře, jisté námitky bych měl k interiéru, tam už to dneska zpravidla vypadá jinak. Poměrně pěkně pasovalo zasklení trupu, zejména ve spodní části poměrně rozměrné. Kabina a střelecká věž je sice chvályhodně ze tří průhledných výlisků, avšak obranný kulomet se nedá přidělat otáčivě, tak tato snaha vyjde vniveč. Navíc byl výlisek zmetek, nedolitý a jen tak tak vystačil, aby nevznikla za kabinou díra. Spodní střeliště jsem udělal zavřené, otvíralo se až za letu. Podvozkové „šachty“ a podvozky se velmi dobře dobře kompletovaly a instalovaly do modelu, jejich provedení má ale v dnešní době opět jisté mezery. Zejména pak hloubku, ta de facto neexistuje. Obtížnější bylo osazení motorů, tam vznikaly velké mezery díky nepřesnostem při výrobě. Podobná situace nastává při montáži vnějších pumových závěsníků. Zajímavým prvkem jsou pohyblivé aerodynamické brzdy, ale neradím moc spoléhat na jejich pohyblivost. Jednak stačí kapička a pant se nenapravitelně zalepí, druhak samotný odpor neomrmlaného plastu může být větší než jeho strukturální pevnost. A když se dostanete přes oba zmíněné problémy, poté, co se plast omrmlá, zas nebude držet v zavřené poloze. Na pohyblivost jsem proto rezignoval. Byl by to stejně jediný pohyblivý prvek na modelu. Čím jsem model vylepšil, je anténní lanko. Toho jsem vcelku litoval, protože je nataženo od obou SOP a ještě dopředu před kabinu. Takže se mi podařilo sloupek antény několikrát zlomit.
Koketoval jsem s myšlenkou postavit stroj ve službách letecké složky ČSLA, ovšem zde Petljakovy létaly až po válce. Navíc česká kamufláž je jen v jednom odstínu zelené, sovětská dvoubarevná mi přišla zajímavější. Bohužel se mi nepodařilo identifikovat jednotku, v tomto směruocením pomoc. Patinoval jsem minimálně, pouze očouzením, možná až příliš výrazným. Přes stáří modelu a některé nedostatky považuji Petljakov Pe-2 za celkem zdařilý.