Grumman Duck je bezesporu jedním z posledních dvojplošníků, které se pro vojenské účely vyráběl nejen až do konce války, ale sloužil ještě dlouho po ní. Letadlo je amfibie, tedy obojživelník poměrně originálního tvaru, kdy je centrální plovák integrální součástí trupu. Kolový podvozek se pak zatahoval do jeho boků, podobně jako u Wildcatu. Tato koncepce se Grummanu velmi osvědčila, podobně stavěné letouny stavěl už od počátku třicátých let. Byl vybaven i přistávacím hákem, takže kromě na souši a na vodě zvládl přistání i na palubě letadlové lodi. Duck měl základní dvojčlennou posádku, další dva cestující pobral do kabiny v trupu, respektive pylonu, spojujícím trup a plovák. To stroj předurčovalo k záchranné a sanitní službě, ale vykonával i další úkoly. Například kurýrní, hlídkové, průzkumné, ale třeba i vlekání vzdušných cílů. Sloužil zejména námořnictvu, ale velké množství užívala také Pobřežní stráž USA. jeden kus také zkoušela armáda. Zejména v barvách Pobřežní stráže létaly Ducky ještě dlouho po válce. Vzniklo 653 kusů všech verzí, z nichž některé létají dodnes.
Duck je stará stavebnice Airfix. A byť se mi nepovedl tolik, jako jiné modely, vypadá vcelku k světu a já si s ním dost vyhrál. Poměrně záživná byla geometrie křídel. Nelze napřed osadit křídlo, pak vzpěry a pak druhé křídlo, musí se to udělat všechno naráz. Úžasné je také skládání podvozku, kdy celou sestavu musíte slepit v sedmi bodech najednou. Nátěr, zejména mezikřídelních vzpěr je také zážitek. Zejména, když se rozpadnou obtisky a musíte to dělat opakovaně. U kabinky jsem zvolil podobný postup jako u Dauntlesse a instaloval jen pevné části kabiny. A trochu hřešil na to, že je část kabiny schovaná pod baldachýnem. Pohrál jsem si s anténami, ty má Duck celkem složité. Pak už zbývalo jen lehce očoudit, na tmavém podkladu si člověk nemusí dávat tolik pozor a vypadá to dobře.