Přiznám se, Chaffee nebyl úplně v centru mého zájmu. Vznikl totiž poměrně pozdě. Do výzbroje se dostal až na konci roku 1944 a moc si tedy ve druhé světové nezabojoval. Se sílící výzbrojí i pancíři obrněných vozidel totiž kanóny ráže 37mm přestávaly dostačovat svým úkolům. V roce 1942 se to už nedalo přehlížet a bojové jednotky volaly po kanónech ráže 75mm i ve věžích lehkých tanků. Byla tedy snaha nejprve přezbrojit M3 a zejména M5 touto zbraní. Tyto stroje však byly na 75mm dělo příliš subtilní. To vedlo k vývoji zcela nového, velmi moderního stroje. Při vizuálním srovnání s M5 Stuart, ale třeba i s M4 Sherman Chaffee vypadá jako stroj úplně jiné generace. Přesto z M5 přebíral mnoho technických řešení. Zajímavý je i 75mm kanón. Má původ ve starém francouzském polním dělu, ale prošel dlouhým vývojem. Byl odlehčen pro použití v bombardéru B-25 (coby protilodní zbraň), což se pro použití v lehkém tanku náramně hodilo. Vzhledem k tomu, kdy se dostal k jednotkám, nestihly se projevit všechny přednosti nového tanku. Ty se pak naplno ukázaly v Koreji. Proto nebyl hlavním typem, který bych potřeboval ve sbírce. Ovšem pro mluvila zásadní skutečnost, tedy aspoň pro mne. Film „Bitva v Ardenách“ z roku 1965, ačkoli má mnoho chyb, je mým oblíbeným. M24 zde ztělesňují Shermany. Čelí buď M26 Pershing, nebo M47 Patton v roli Königstigerů. A zatímco těžký tank je srovnatelně mohutný, M24 je menší než M4 a kontrast tak ještě více vynikne. A když se mi dostala do ruky stará stavebnice Hasegawa, za příznivou cenu, neváhal jsem. A ač jsem stavěl víceméně z krabičky, a použil jsem obtisky a podobně , u kamufláže už jsem uhnul. Místo klasické jednobarevné olivy jsem zvolil filmovou dvoubarevnou a olivu doplnil tmavou hnědou. Patinu jsem zvolil tentokrát dvoustupňovou, Kola a pásy jsem jemně zabahnil a pak celý model zaprášil bílým lesklým sprejem, coby námrazou. Otevřel jsem všechny příklopy, které šly a použil figurky, které byly součástí stavebnice. Chaffee tak zaujal čestné místo v mojí sbírce.