Slavná jména Luftwaffe, part 1: Reinhard Heydrich – Messerschmitt Bf-109 E

Reinhard Tristan Eugen Heydrich; Autor: Bundesarchiv, Bild 146-1969-054-16 / Hoffmann, Heinrich / CC-BY-SA, CC BY-SA 3.0 de, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=5482511

Začneme jménem, které v naší zemi proslulo nejvíce a také nejtragičtějším způsobem. Jeho nositel u nás totiž nevešel do paměti lidí jako letec, ale jako zastupující říšský protektor. Článek bude obsáhlejší, než ty ostatní, ne snad proto, že bych Heydricha nějak obdivoval, chovám k němu podobné pocity jako Gabčík, ale dá se k němu zjistit zdaleka nejvíc informací.
Reinhard Tristan Eugen Heydrich se narodil 7. 3. 1904 v Halle an der Saale nedaleko Lipska do rodiny hudebníků. Sám později hrál poměrně dobře na housle. Po rodičích zdědil také odhodlání a cílevědomost, což byly vlastnosti, které ho později dovedly tam, kam se dostal. Jména Reinhard a Tristan obdržel na počest hrdinů oper Amen (dílo Richarda Heydricha) a Tristan a Izolda (dílo Richarda Wagnera). Jméno Eugen pak měl po svém dědečkovi z matčiny strany – její otec Eugen Krantz zastával post ředitele Drážďanské královské konzervatoře. Byl prostředním ze tří dětí.
V dětských letech byl paličatý a vzpurný. Neměl kamarády a byl terčem šikany pro svůj vysoký mečivý hlas a hubenou, neduživou postavu. Byl přezdíván Icik, neboť jeho spolužáci pojali podezření o jeho částečně židovském původu. I tyto události přispěly k jeho dalšímu životnímu vývoji. Jelikož kromě hudby ničím zvlášť nevynikal, doháněl to zarputilou vytrvalostí a maximálním nasazením. Chtěl být perfektní ve všem, co dělá.
Po skončení první světové války se jako 14letý mladík stal členem Freikorpsu, v jejichž řadách působil přibližně rok. Freikorps tehdy bojoval proti bolševické revoluci. Heydrich si však kvůli nízkému věku a nulovým zkušenostem nezabojoval.
Po studiích na gymnáziu se dal k námořnictvu. Roku 1922 nastoupil na důstojnickou školu v Kielu. Sloužil na křižníku Berlin. Roku 1931 věak jeho kariéra v námořnictvu končí, poté, co je obviněn ženou z nečestného jednání a postaven před Čestný soud námořnictva. Admirál Erich Raeder pak rozhoduje, že není hoden být důstojníkem Kriegsmarine. Heydrich si měl v té době brát ženu, která mu stála po boku až do jeho smrti, Linu von Osten, a propuštění z námořnictva pro něho bylo katastrofou. Tehdy Lina zasáhla do dalšího směřování jeho života. Což od Té doby dělala v podstatě pořád. Po celý zbytek života stála za ním, podporovala ho a občas postrčila správným směrem. To ostatně udělala i po jeho propuštění z námořnictva. Přiměla ho ke vstupu do NSDAP, tam vstoupil 1. 6. 1931, a do SS, kam vstoupil o měsíc později. Ačkoli původně nepociťoval nějaké ideologické přesvědčení, později mu vstup do těchto organizací usnadnil cestu k nejvyšším postům.
V době Heydrichova vstupu do SS Himmler tuto organizaci teprve budoval. Heydrich mu byl představen měsíc po svém vstupu do SS a okamžitě ho zaujal svou představou zpravodajské služby. Vzniká Sicherheitsdienst, která měla složku doslova na každého a na každého dokázala něco najít. Ze skromných poměrů vyrostla ve velmi nezanedbatelnou organizaci.
V roce 1933 je Heydrich přítomen v Mnichově konferenci, na které jsou definováni nepřátelé říše. Byli to zejména Židé, Romové, církev, zednáři, ale také politická opozice. Sociální demokraté, komunisté, ale i opozice ve vlastních řadách. Je tím myšlen zejména Ernst Röhm a jeho SA. Mezi ním a Hitlerem vzniká nesoulad, který vrcholí v červnu 1934 Nocí dlouhých nožů. Při ní je vlastně kompletně zlikvidována celá vlastní opozice. Tehdejší členové SS byli téměř výhradně veteráni první světové války a se zabíjením problém neměli. Toto renomé provázelo SS po celou dobu existence. Pozdější členové SS měli zábrany ještě menší.
30. června 1934 byl Heydrich povýšen na SS-Gruppenführera. V Německu nastal relativní klid – je tím myšleno období bez výraznějších politických zvratů – až do srpna 1939. Během této doby budoval Hitler svou sílu spíše postupnou změnou zákonů, nežli násilnostmi. Heydrich se věnoval mimo jiné i řešení židovské otázky. V roce 1937 vysílá svého podřízeného Adolfa Eichmanna do Palestiny, aby s Brity zahájil jednání o vystěhování židů z Říše do Palestiny. Britové tuto možnost odmítli a Eichmana, který měl diplomatické krytí, vykázali.
O rok později založil Eichman ve Vídni Centrální úřad pro židovskou emigraci, který umožňoval Židům emigraci – ovšek když nacistům odevzdají veškerý majetek. Po začátku války se emigrační toky zastavují a Heydrich vydává rozkaz k zakládání ghett, která se stala sběrnou stanicí pro vyhlazovací tábory. V Polsku Němci zahájili genocidu a v Rusku ji dovedli k dokonalosti.
31. srpna 1939 dochází k útoku v Gliwicích a následujícího dne vypuká druhá světová válka. 27. září 1939 vzniká sloučením SiPo a SD nová organizace – RSHA s Heydrichem v čele. Tím se stal i ředitelem Interpolu.
V té době začíná epizoda jeho života, která nás vlastně zajímá. Heydrich létal už nad Polskem, ale ještě ne jako pilot. V té době měl kvalifikaci palubního střelce, ale informace jsou velmi kusé. Lepší máme až z období, kdy se kvalifikoval a později aktivně létal jako pilot.
Na přelomu let 1939 a 1940 navštěvoval Heydrich školu stíhacích pilotů ve Werneuchenu, kde létal v Messerschmittu Bf-109D. Podle vyjádření svého instruktora Franka-Wernera Rotta byl Heydrich trochu problematický. Jednak nesplňoval požadavky na příjem nových uchazečů – byl příliš starý, dále pak, ač nelétal úplně špatně, byl prý nezvykle prudký, či ostrý. Vykládám si to tak, že měl tendenci manévrovat až agresivním způsobem.
Po ukončení výcviku ve Werneuchenu odletěl do Norska v uniformě Hauptmanna Luftwaffe, aby se zúčastnil operace Weserübung. Rott se ho nezbavil, protože po funkci jeho leteckého instruktora obdržel neméně nevěčnou práci ho ve vzduchu chránit. Po jeho boku stál Rott, nyní mu byla přidělena nevděčná práce být jeho vzdušným bodyguardem. Zpočátku Heydrich létal s šestou letkou II. Gruppe Jagdgeschwader 77 (II./JG77) pod velitelem Hauptmannem Franzem-Heinzem Langem z letiště Trondheim-Vaernes. Kolegové piloti skupiny ho přijali se smíšenými pocity. Jeden z nich, Gefreiter Karl Holland později vzpomínal na kapitána Lutfwaffe, o kterém od počátku šly zvěsti, že není kapitánem, ale nějakým velkým zvířetem. Zúčastnil se všech bojových misí jako ostatní. Ke všem, i k nižším hodnostem se prý choval velmi srdečně. V květnu, v nepřítomnosti Langeho jednotce administrativně velel. Gefreiter Holland byl povýšen právě v té době a právě jím. Dodnes je tak v jeho služební knížce podpis jednoho z nejhorších nacistů vůbec. Dozvěděl se to, stejně jako ostatní, až později. Po čtyřech týdnech u 6. Staffel však byl převelen do štábu II./JG77, umístěného v Kristiansad-Kjevik. Během své služby u Luftwaffe nezanedbával povinnosti šéfa RSHA a tak si jeho kolegové často kladli otázku, kdy vlastně spí.
13. května 1940 se ovšem projevil Heydrichův nedostatek zkušeností, patrně v kombinaci s únavou a špatným vybavením. Při vzletu z letiště Stavanger-Sola ztratil kontrolu nad svým strojem a totálně ho rozbil. On sám utpěl pouze lehké zranění na ruce a dalšího dne byl schopen boje. Nedlouho po této události byl však z bojových operací stažen a vrátil se do Berlína. Během Norské kampaně získal bronzový odznak pilota a Železný kříž 2. třídy. To ovšem byla vyznamenání udělovaná za určitý počet odlétaných misí. V Norsku Heydrich nezaznamenal úspěch, ale také nebyl v boji zasažen.

S tímto letounem létal Heydrich na přelomu dubna a května u 6. Staffel II./JG77. Messerschmitt Bf-109 E-3, žlutá 3. Autor kresby podepsán na obrázku.

Po necelém roce se Heydrich za knipl Bf-109 vrací. Tentokrát v Holandsku, u štábní letky I./JG1. Útvar operoval ze základny ve Wangerooge a měl odrážet případné britské výpady ze směru od Severního moře. Velel mu zkušený Obstlt. Karl Schumacher. U Heydricha se už vědělo, že není příliš zkušený a nebyla mu podřízena žádná letka. Heydrich si zde nezabojoval, prováděl jen průzkumné lety nad Severním mořem. Jeho letoun byl snadno k poznání díky starogermánské runě Sieg na místě čísla.
Ani zde ovšem nepobyl dlouho. Po jednom letu se rozhodl zarolovat až do hangáru, což bylo z dobrých důvodů proti předpisům. Při tomto kousku došlo k nehodě, letou zachytil křídlem uvnitř budovy a došlo k jeho poškození. Heydrich vyšel opět nezraněn, a dokonce bez trestu, velitel přestupek bagatelizoval a ututlal, jednoznačně však z důvodu postavení hříšníka. Heydrich se však musel opět vrátit do Berlína.

Letoun, který pilotoval Heydrich během svého působení u I./JG1 ve Wangerooge. Autor obrázku opět podepsán na obrázku.

Potřetí usedá Heydrich do stíhačky navzdory dvěma nehodám a Himmlerovu výslovnému zákazu během operace Barbarossa. V červnu 1941 odlétá z berlína na svém osobním stroji a přidává se v Balti v Moldávii k II./JG77 k pramalé radosti jejiho velitele, Hauptmanna Antona Madera, esa s 86 sestřely. Nehledě k Heydrichově pověsti ničitele strojů dělaly Maderovi vrásky na čele pouhé myšlenky, co by se mohlo vysoce postavenému esesmanovi v první linii stát. Oprávněně. 22. června bylo jeho letadlo poblíž ukrajinského Jampilu zasaženo protiletadlovou palbou a Heydrich musel přistát v zemi nikoho. Podařilo se mu sice dojít k vlastním liniím, připravil však perné chvilky spoustě lidí, včetně svého nadřízeného, Himmlera.
Několik dní poté se Heydrich musel vrátit do Německa. Přesný počet misí, které letěl na východě opět není znám. Byl mu udělen Železný kříž 1. třídy a stříbrný odznak pilota, který se zpravidla uděloval po 60 bojových misích. Je tedy pravděpodobné, že v celkovém součtu – v Polsku, Norsku, Holandsku a SSSR dosáhl tohoto počtu misí. Himmlera ovšen nikdy Heydrichovo létání nenaplňovalo nadšení – byl pro něho příliš cenný. Jeho sestřelení nad Ukrajinou ho rozzuřilo na nejvyšší míru a Heydrich byl uzemněn definitivně. Od té doby už nikdy v boji neletěl.

S tímto letounem byl Heydrich sestřelen nad Ukrajinou v červnu 1941. Poslední letoun, který rozbil, byť to tentokrát nebyla čistě jeho zásluha.

Heydrich se ihned po návratu naplno vrhá zpět do své práce. 30. června vykonává inspekci Einsatzgruppen B, vrací se nespokojen a nařizuje důraznější postup. Komanda rozkaz plní a jatka, která po nich zůstávají, nemají obdoby.
Ve stejnou dobu řeší Němci další problém. V Čechách, respektive v Protektorátu Čechy a Morava, kde vykonává funkci říšského protektora Konstantin von Neurath, se množí sabotáže a úmyslné maření německého válečného úsilí. Místní odboj jen kvete a von Neurath na to zjevně nestačí. Je Hitlerem odvolán a na jeho místo, coby zastupující říšský protektor, nastupuje Heydrich. Zájem měl i K. H.  Frank, ale Hitler upřednostnil Heydricha. Ten přijíždí do Prahy 27. září 1941 a usazuje se na zámku v Panenských Břežanech, který byl zkonfiskován židovskému průmyslníkovi Ferdinandu Bloch-Bauerovi. Už druhého října pronesl nástupní projev, ve kterém nastínil další postup. Pracujícím dělníkům zvýšil příděly a podpořil tvorbu filmů a další kultury. Na druhou stranu velmi tvrdě trestal sabotáže nebo jakýkoli jiný odpor.  Během dvou měsíců nechal uvěznit 6 000 lidí, a 400 nechal popravit. 58 000 lidí poslal do koncentračních táborů a přes 100 000 lidí se muselo pravidelně hlásit Gestapu.
Mezi zastřelenými byli i čelní představitelé předválečného Československa, což silně popudilo zahraniční odboj, zejména pak v Británii. Dalším impulsem pak byla konference ve Wannsee v lednu 1942, které Heydrich předsedal. Zde bylo dopodrobna rozplánováno usmrcení milónů židů ve vyhlazovacích táborech. Bylo rozhodnuto o likvidaci Reinharda Heydricha. Ve Velké Británii se začal připravovat výsadek Anthropoid a domácí odboj se zase připravoval na spolupráci s ním.
27. května 1942 zaútočili výsadkáři na jeho automobil v zatáčce u Vychovatelny v Praze Libni. Heydrich zásadně jezdil otevřeným vozem, říkával, že Češi by si nedovolili na něho zaútočit. Mýlil se. Střelná zbraň však selhala a tak na jeho vůz vrhli výbušninu. Střepiny z bomby pronikly bokem vozu a poranily ho. Jeho zranění zprvu nevypadalo špatně a vypadalo to, že se rychle zotaví, ale nakonec 4. června 1942 náhle umírá, zřejmě na bakteriální otravu krve, způsobenou částečkami čalounění, které střepiny zanesly do jeho těla.

Heydrichův Mercedes po útoku. Na boku je jasně viditelné poškození bombou. Fotografie pochází ze sbírek VHÚ v Praze

Jeho nástupce, Kurt Daluege po jeho smrti rozpoutává nebývalý teror. Bylo popraveno na 15 000 lidí, mnohdy jen proto, že atentát schvalovali. Byly vypáleny vesnice Lidice a Ležáky. 18. června 1942 umírají výsadkáři po hrdinném boji proti obrovské přesile v kryptě kostela svatých Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze.
Heydrich byl jedním z největších katů českého národa a jedním z nejhorších nacistických vrahů vůbec. Nebyl ovšem zbabělec, jako jeden z mála vysokých funcionářů Třetí říše bojoval na frontě, byť s minimálním úspěchem. Nebyl ani výjimečným pilotem, byl stěží průměrným. Vlastně těžko říct, co ho do kabiny stíhačky vedlo. Jestli jeho potřeba vynikat, nebo chuť bojovat, kdo ví. Jakkoli si to přál, nestal se leteckým esem. Kdyby ne z jiných důvodů, tak prostě proto, že se létání nemohl věnovat naplno a byl na to už příliš starý. Kdo ví. Možná, kdyby začal dříve a létal déle, splnil by si sen stát se prvotřídním stíhačem. A třeba by se pak nestal tím, čím u nás tak neblaze proslul.
Článek jsem se snažil psát tak nějak objektivně, rozhodně nemá být nějakou oslavou Heydrichovy existence. Nicméně jsem se snažil nic zásadního nevynechat a zejména, co se létání týče.

A nyní k modelu. Heydrichův Messerschmitt jsem stavěl ze stavebnice Revell, dosti staré a dosti hrozné. Stavěl jsem z krabičky, i tak na tom bylo práce jako na kostele. Zejména kabinka neseděla přímo zoufale a vyžadovala spoustu tmelu, abych ji nějak dopasoval. Oproti krabičce navíc je jen anténní lanko. Stavěl jsem stroj, se kterým létal v březnu 1941 nad Holandskem, použil jsem obtiskový aršík Propagteamu a až na tu kabinku to nakonec dopadlo celkem dobře. Patinoval jsem jen očouzením, to jsem provedl rozmazáním měkké tužky.

A nyní už fotky.