Slavná jména RAF, part 1: Josef František – Hawker Hurricane mk.I

Josef František během Bitvy o Británii. Hodnost seržanta, povšimněte si polské „domovenky.“ Autor – oficiální fotograf 303. Sqdn, volné dílo.

Kým začít u RAF, když ne Josefem Františkem. Jeho jméno bude navždy spjato s Bitvou o Británii. Jeho působení bylo sice krátké, ale rozhodně ne zanedbatelné.
Josef František se narodil Josefovi a Alžbětě Františkovým z Otaslavic u Prostějova 7. října 1914. Odmala sledoval rozvoj českého letectví a létání ho nesmírně zajímalo. Hned po vyučení se zámečníkem dobrovolně narukoval k vojenskému letectvu, nastoupil do Školy leteckého dorostu v Prostějově a začal létat. Absolvoval v roce 1936 a nastoupil k 5. letce druhého leteckého pluku v Olomouci, kde létal s pozorovacími Aery A-11 a Letovy Š-328. Jak byl výjimečným pilotem, tak voják byl prachmizerný. Neukázněný ve vzduchu i na zemi, pozdní návraty k posádce či rvačky, to způsobovalo, že přes zjevné letecké kvality byl povýšen až po roce služby u pluku, a i tak nad ním neustále visel Damoklův meč degradace a vyloučení z řad létajícího personálu. Možná to byla i snaha zbavit se potížisty, když byl vybrán do stíhacího kursu, který probíhal na jaře 1938 u 4. leteckého pluku v Praze Kbelích. Desátník Josef František absolvoval, dalo by se říci, s vyznamenáním. U pluku už zůstal. Byl přidělen ke 40. letce, kde se dočkal mobilizace a následně okupace. Během mobilizace se také poprvé setkal s letouny Luftwaffe, když jeho hlídka nad Prahou pronásledovala průzkumný Do-17. Ten jim napřed zkusil uniknout stoupáním, kde mu Avie B-534 ještě stačily, posléze vodorovným letem, kde už českým stíhačkám došel dech.
Po mnichovském diktátu ilegálně překračuje hranice do Polska. Nikoli se svým letadlem, jak se někdy traduje. Toho dne počasí létání nepřálo. V Polsku zprvu není o české piloty příliš zájem a tak jich mnoho pokračuje rovnou do Francie. Málem tak pokračoval i Josef František, nebýt toho, že těsně před odplutím nabídli Poláci přece jen Čechoslovákům vstup do vojenského letectva. Rozhodl se tedy zůstat, což bude mít na jeho další osud nemalý vliv. Ale postupně.

Takto vypadaly RWD-8, na kterých naši, a tedy i Josef František, létali v Deblinu; Autor – Jaroslav Velc

Nejprve byl umístěn jako instruktor u školní letky v Deblinu. Zde ho zastihl počátek války a masivní bombardování zdejšího letiště. Přesunul se na letiště Góra Pulawska a spolu s ostatními piloty pomáhal při přesunu letuschopných strojů dále do zázemí. 7. září 1939 byl přidělen k improvizovanému pozorovacímu útvaru, který létal s 15 stroji RWD-8 a PWS-26. Průzkumné lety nad pozice nepřítele byly s neozbrojenými letouny velmi riskantní, pro německé Messerschmitty byly tyto zastaralé stroje snadnou kořistí. Letci tohoto útvaru dokonce na pustupující německé kolony svrhávali ruční granáty. Při jedné podobné akci byl stroj Josefa Františka sestřelen. Pilota i pozorovatele zachránili obětaví polští kolegové, kteří pod nepřátelskou palbou přistáli opodál. O dva dny později dostali zbývající piloti včetně Františka za úkol odstartovat se zbývajícími šesti stroji a pokusit se uniknout do Rumunska, kde však byli internováni. Z internačního tábora se Františkovi, spolu s dalšími, podařilo uprchnout a přes Bejrút se nakonec v říjnu 1939 dostal až do Francie.
Zde se projevuje jeho rozhodnutí zůstat v Polsku. Důstojník na českém štábu zjevně nepochopil, že s transporty, kterými přijeli vojáci, pokračující z Polska rovnou, František nepřijel proto, že v Polsku bojoval, a obvinil ho z flákačství a dezerce. K jeho uvěznění nakonec nedošlo, ale František se pod vlivem těchto zkušeností, a také z obavy, že to má „nahoře rozlitý“ zůstal s Poláky. O jeho bojové činnosti nad Francií se toho mnoho neví. Různé zdroje uvádí až deset sestřelů, úředně však není jménu Josef František připsán ani jeden. Je však možné, že ve Francii létal pod jiným jménem, aby s jeho skutečné jméno nedostalo k Němcům a neohrozil tak svoji rodinu.
18. června 1940 odplouvá František do Anglie. Stále zůstává s Poláky a je s nimi odeslán na shromaždiště polského letectva ve Falmouthu. Dne 2. srpna 1940 odjíždí do Northoltu k formující se 303. polské stíhací peruti im. Tadeusze Kosciuszka. Výzbroj této, později tak proslavené jednotky tvořily Hurricany Mk. I. Velel jí Brit S/Ldr Ronald G. Kellet a Polák S/Ldr, mjr. Zdzislaw Krasnodebski, po jehož zranění v boji 6. září 1940 převzal velení S/Ldr, por. Witold Urbanowicz, proslulý gentleman a jeden z nejlepších polských stíhačů.
V průběhu přeškolování na Hurricany se Františkovi stala pikantní letecká nehoda. Dne 8. srpna 1940 při návratu z cvičného letu přistál téměř dokonale, jen předstím zapomněl vysunout podvozek. Nebylo divu, letouny, na kterých do té doby létal, neměly vysunovací podvozek (což by mimo jiné zpochybňovalo sestřely nad Francií, protože nemoderní typy letounů s pevným podvozkem neměly moc šancí si připsat vítězství nad nepřáteli). František vyvázl nezraněn, což se ovšem nedá říct o Hurricanu RF-M. Tato příhoda je dosti často zmiňována ve filmech nejen o 303. peruti a přisuzována v nich většině méně zkušených pilotů.

Hawker Hurricane mk.I, na kterém Josef František zaznamenal 8 sestřelů. Tento letoun jsem také stavěl jako model; Autor – Ing. Stanislav Tarasovič

Ke konci srpna je 303. bojově nasazena a již 2. září dosahuje Josef František prvního jistého vítězství, když sestřeluje Messerschmitt Bf-109. Těch do 30. září, kdy zaznamenal poslední, přibylo ještě dalsích osm, pět He 111, dva Bf 110 a jeden Ju 88. Jednu stiodevítku sundal pravděpodobně. Tímto výkonem se stal jedním z nejlepších nebritských pilotů během Bitvy o Británii. I zde se ale projevovala jeho neukázněnost. Často se svévolně vzdaloval od sestavy perutě a vyhledával příležitost bojovat s nepřítelem na vlastní pěst, čímž ohrožoval ostatní letce v útavru. Velitelé peruti Kellett a Urbanowicz, si lámali hlavu, co s tím. Nakonec situaci vyřešili tak, že František vzlétal s formací jako letoun navíc a měl povoleno se po vzletu oddělit a samostatně operovat nad Kentem nebo kanálem La Manche, kde napadal z náletu se vracející německá letadla. Poláci to nazývali metoda Frantiszka, Britové lone wolf („osamělý vlk“), a dá se říci, že tato metoda jeho naturelu vyhovovala nejvíce. Proto nejspíše také dosáhl úspěchů, které jsem již zmínil.
Jeho náhlá smrt při letecké nehodě 8. října 1940 je dodnes záhadou. V 09.00 h odstartoval se sestavou 303. perutě k běžné rutinní hlídce nad pobřežím jižní Anglie. Při návratu se František oddělil od formace. Od té doby se o něm 40 minut nic neví. Přesně v 09.40 h havaroval se svým Hurricanem RF-R v Cuddington Way v Ewellu v hrabství Surrey, když v nízkém letu zavadil koncem křídla o zem. Letoun se převrátil a okamžitě vzplanul. Pilot však neuhořel. Byl vymrštěn z kabiny a jeho tělo se našlo v nedalekém živém plotě se zlomeným vazem.
Za své úspěchy byl Josef František vyznamenán Virtuti Militari V. tř., čtyřikrát Krzyzem Walecznych, dále Československým válečným křížem 1939, Československou medailí Za chrabrost, Československou medailí Za zásluhy II. st., Pamětní medailí Čs. zahraniční armády, dvakrát obdržel britskou Záslužnou leteckou medaili (Distinguished Flying Medal, DFM) – jako vůbec první cizinec ve službách RAF – a kampaňové vyznamenání The 1939-1945 Star with Battle of Britain Clasp. Naprostou většinu těchto poct si za svého života neužil; známo je jen to, že krátce před smrtí nosil na uniformě pouze stužku polského Virtuti Militari. In memoriam byl také povýšen do důstojnického stavu: v roce 1941 byl povýšen na podporučíka polského letectva, v roce 1946 na nadporučíka československého letectva a v roce 1990 na plukovníka československého letectva. V říjnu 2015 obdržel in memoriam také Řád Bílého lva. Byl pohřben s veškerými možnými vojenskými poctami 10. října 1940 na hřbitově polského letectva v Northwoodu. Zůstal s Poláky navždy.
Rád bych poznamenal, že na rozdíl od Reinharda Heydricha k tomuto muži obdiv cítím. Jakož i ke všem dalším slavným jménům, které ještě přijdou. Ale Josef František je i v tomto směru opravdu výjimečný.

A nyní k modely. Já stavěl Hurricane RF-U, tedy letoun, na kterém od druhého do devátého září docílil Josef František 8 jistých sestřelů. Stavěl jsem jej z prastaré stavebnice Revell, a jestli jsem říkal, když jsem lepil Heydrichův Messerschmitt, že stará stavebnice Airfix stála za starou bačkoru, tak tenhle Revell nebyl o mnoho lepší. Stavebnice pochází z roku 1962 a edice z roku 1992 se od původní liší jen obtiskovým aršíkem. I směrácký mk.IIC byl daleko lepší model. Nicméně, popasoval jsem se s tím, jak se dalo. Od začátku bylo jasné, že budu stavět stroj Josefa Františka a ačkoli jsou detaily zbarvení tohoto letounu dnes zpochybňovány, postupoval jsem podle vyobrazení na návodu. Jediné, nad čím jsem spekuloval, bylo zbarvení spodních ploch, ale i zde jsem se nakonec zařídil dle návodu a udělal černobílou kombinaci dělenou podélnou osou letadla. Nakonec pro ni mluvila i dobrá polovinma nalezitelných zdrojů. Doplnil jsem sloupek radiostanice a lanko, protože dost pochybuji, že by Hurricany 303. Sqdn neměly rádio, ve stavebnici však tento díl chybí. Tradičně jsem očoudil.