Pierre Clostermann

Pierre Henri Clostermann ve své fracouzské uniformě, v době kdy složil u 341. perutě „Alsasko“; Par Ministry of Information Photo Division Photographer — This is photograph D 7264 from the collections of the Imperial War Museums., Domaine public

I když je dnes Velký cirkus často zpochybňován, zejména proto, že autor taktně mlčí ohledně důvodů svého převelení k 602. Sqdn „City of Glasgow,“ či naopak připisuje svému útvaru zásluhy, které nejspíš neměl (sestřelení Waltera Nowotnyho), přesto je pro mě jedním z nejčtivějších a nejoblíbenějších válečných knih. A autor, Pierre Henri Clostermann, je pro mě jedním z velkých jmen RAF a bojového létání vůbec.
Pierre Henri Clostermann se narodil 28. února 1921 v Curitibě v Brazílii do rodiny Jacquese Clostermanna, francouzského diplomata původem z Alsaska – Lotrinska. V Brazílii se mladý Pierre setkává s takovými osobnostmi letectví, jako Jean Mermoz a Henri Guillaumet. Zdá se tedy, že nebe je mu souzeno. V roce 1935, tedy ve čtrnácti letech, absolvoval svůj první let. Bylo to na hydroplánu Latécoère 521 na základně hydroplánů v Biscarosse. Střední školu absolvoval ve Francii a vrhl se na létání naplno. V roce 1937 se ve svých šestnácti letech naučil létat v Brazilském aeroklubu v Manguinhos na Bücker Bü 131 Jungmann a Bü 133 Jungmeister. Se začátkem války požádal o přijetí do služby u vojenského letectva, pro nízký věk však nebyl přijat.
Odjel tedy studovat do USA, na Ryan School of Aeronautics v San Diegu. V roce 1940 získal diplom v oboru leteckého inženýrství a průkaz profesionálního pilota. Poté se přes Brazílii, Uruguay a Jižní Afriku vydal do Anglie, aby se připojil ke svobodnému francouzskému letectvu (FAFL). Nalétáno má v té době něco přes 300 hodin. Dostal se tam v březnu 1942. Po zkoušce na pilotní škole v Sywellu, kde je testován na D.H.82 Tiger Moth a Miles Magister, je hodnocen jako průměrný pilot. Zde se také setkává se svým budoucím nejlepším přítelem Jaquesem Remlingerem. Dále pokračuje poddůstojnickou školou v Cranwellu, kde se čtyři měsíce zdokonaluje nejen v létání, tentokrát na Miles Master, ale i v teorii. Zde již absolvuje jako nadprůměrný. V listopadu 1942 je převelen k 61. operační výcvikové jednotce v Rednallu ve Walesu, kde se dva měsíce seznamuje s pilotáží Spitfiru a technikou boje s tímto strojem. Zde je opět hodnocen jako průměr. V lednu 1943, po ukončení výcviku u 61. OTU je přiřazen k 341. peruti . Byl tak u zrodu Francouzské jednotky v RAF, která dostala jméno „Alsasko.“ Jejím velením je pověřen major René Mouchotte a její základna se nachází v Turnhouse ve Skotsku. Imatrikulační kód perutě je NL, Clostermann nejčastěji létal na NL-B. Doslova u zrodu, jak sám popisuje, nebylo v době jeho příjezdu u útvaru ani moc pilotů, ani letounů. Oboje přicházelo postupně. První dva měsíce, než je jednotka přeložena do Biggin Hillu, aby nahradila 340. peruť „Ile de France,“ Mouchotte věnuje velké úsilí secvičení (slétání) útvaru, aby po zasazení do bojů fungoval, jak sám říkal, jako „dobře namazaný stroj.“

Spitfire mk.IXc

Spitfire mk. IXc, označení NL-B, na kterém Clostermann létal u 341. perutě „Alsasko“; Zdroj http://www.aeroprofils.com

20. dubna 1943 se peruť Alsasko přesunuje do Bigginu a je prakticky ihned zasazena do bojů. Clostermann se projevuje jako schopný, již při druhém letu dosahuje sestřelu. Celkem pravidelně létá jako číslo velitele roje, kapitána Martella. Projevuje se, aspoň dle mého soudu, jistá neukázněnost pilota, a snaha si dělat věci po svém. Je za to několikrát potrestán několikadenním uzemněním.Vyvrcholí to 27. srpna 1943, kdy Clostermann letí jako číslo majora Mouchotta, v boji mu však na okamžik vynechá motor a on ztratí kontakt. On sám říká, že vzhledem k průběhu boje už neměl možnost kontakt znovu navázat, jeho kolegové piloti to však vnímají jako neukázněnost a neodpustitelnou chybu, na úrovni zrady a Clostermannovi to dávají dost sežrat. Nástupce René Mouchotta, Bernard Dupérier, vzhledem k atmosféře u perutě, Clostermanna suspenduje ze skupinových letů a následující měsíc tak vykonává pouze průzkumné či meteorologické lety. Dne 25. září absolvuje  poslední let, sloužící ke kalibraci radaru, podaří se mu při něm poškodit Messerschmitt Bf-109.
Velitel základny Sailor Malan a velitel křídla Alan Deere jsou si vědomi situace u 341. perutě a tak nabídnou Clostermannovi převelení k jednotce, kterou si sám vybere. Rozhodl se následovat svého kamaráda Remlingera, který byl u 341. od dubna do srpna 1943 a 26. září odchází k 602. peruti RAF „City of Glasgow.“ V řadách této jednotky bojuje až do 7. července 1944, kdy je vyznamenán DFC a stažen z aktivní služby. Služba u 602. je náročná, vystřídá několik základen, Newchurch, Detling, Ford, ale také Skaebrae na Orknejích. A po vylodění Bazenville či Longues-sur-Mer ve Francii. Létá se i několikrát denně, nejčastěji doprovody bombardérů, ale i střemhlavé bombardování. 602. je totiž jedním z útvarů, u kterých se zkouší, jestli jsou Spitfiry takového nasazení schopny (teoreticky jsou, ale prakticky je  tato metoda vzhledem k absenci jakýchkoli bombových zaměřovačů – kdo by to u záchytné stíhačky čekal, že – zoufale nepřesná).

Spitfire mk. IX

Spitfire mk.IX , označení LO-D, Clostermannův stroj u 602. perutě „City of Glasgow“; Zdroj http://www.aeroprofils.com

Po stažení z aktivní služby je umístěn na tiskovém oddělení generálního štábu, kde se podle vlastních slo pekelně nudí. Usiluje o návrat do aktivní služby a francouské velení usiluje o opak. Jeho jméno je na seznamu, který sepsal samotný generál de Gaulle a kde jsou piloti, kterým musí být zabráněno bojovat stůj co stůj – jsou pro Francii příliš cenní. Clostermannovi se díky konexím podaří zákaz obejít a po krátkém přeškolení na Hawkeru Typhoon je přidělen ke 122. křídlu RAF, vybavenému nelepším, co bylo k dispozici – Hawkery Tempest. Tam se dostává na konci února 1945 a trochu putuje – napřed je přiřazen k 274. peruti, pak k 56. a nakonec ke 3. peruti, kde už zůstal. Tyto přesuny byly opět způsobeny nekázní. U 3. perutě byl jmenován velitelem letky A a od  16. dubna 1945 fakticky plnil funkci velitele křídla. Služba u křídla Tempestů je snad ještě náročnější, než u 602. perutě, do konce války se doslova nezastaví a létají několik misí denně i v nepříznivém počasí. Po skončení války potká Pierra Clostermanna několik za sebou jdoucích nehod, načež požádá o demobilizaci. Žádosti je vyhověno a je stažen jako poručík francouzského letectva.

Hawker Tempest mk.V

Slavný Velký Karel, Hawker Tempest mk.V, označení JF-E. Pierre Closterman s ním létal u 3. perutě 122. křídla.

V červnu 1945 se stává prvním francouzským pilotem, který letěl s proudovým letadlem – stalo se tak při přeletu německého Me-262. Je největším francouzským stíhacím esem, podle francouzských kritérií je mu přiznáno 33 sestřelů a mnoho zničené pozemní techniky. Ve svých 24 letech je generálem de Gaullem označen za „prvního stíhače Francie.“
Jako pilot francouzského letectva pokračuje ve vojenské kariéře a během války v Alžíru létá na spojovacím letadle „Broussard“. Poté odchází do výslužby v hodnosti plukovníka.
V civilu se věnoval jednak spisovatelství, psal převážně o svých zkušenostech pilota, a pak také o lovu, který byl jednou z jeho zálib. Měl sice titul leteckého inženýra, ze svých studií v Kalifornii, ten mu ale ve Francii odmítli uznat. Přesto zastával vysoké funkce ve společnostech jako Reims Aviation, Cessna, Dassault či Renault.
Byl několikrát zvolen poslancem. 22. března 2006, krátce po svých 85. narozeninách, ve svém domě v Montesquieu-des-Albères Pierre Closterman zemřel. Po obřadu v kostele Saint-Louis-des-Invalides byl pohřben na hřbitově v Chesnay, kde má jeho rodina hrobku.
Za svého života nasbíral mnoho vyznamenání.Ve Francii obdržel

Obdržel ale i mnoho vyznamenání mimo Francii

Pierre Henri Clostermann byl výjimečným pilotem, abych tak řekl, „Letcem od pánaboha.“ V mnohém mi připomíná Josefa Františka. Ať už tím, že létání propadl od dětství, nebo onou určitou nekázní za kniplem. Pocházel ovšem z jiných poměrů, než Josef František.

Model jsem stavěl z poměrně pěkné stavebnice Academy a stavbu neprovázely žádné zásadnější záludnosti. Zvolil jsem si úmyslně tuto stavebnici, protože nabízí aršík na Velkého Karla Pierra Clostermanna. Dále nabízí marking stroje Evana D. Mackieho, který byl velitelem 122. křídla. V jiných stavebnicích  lze ještě nalézt stroj Rolanda Beamonta, který  tomuto křídlu také velel. Já ovšem chtěl Clostermannův letoun. Stavbu jsem si nijak nekomplikoval, využil jsem jen dělené kabinky a postavil ji v otevřené poloze. Trochu potíž jsem měl s obtisky. Výborně přilnuly, a bezvadně kopírují povrch letounu i bez přidané chemie, avšak jak je jednou nanesete, už s nimi nehnete. Díky tomu mám maličko přesazený jeden znak FAFL na směrovce a sériová čísla jsem musel předelávat komplet. Jedno se mi podařilo zničit, když jsem s ním zkoušel pohnout a druhé jsem následně lehce zatupoval, s tím, že budou nezřetelná. Pak jsem sehnal obtiskový aršík s jinými a tak jsem je obě předělal. Ovšem na aršíku Propagteamu je špatné číslo (NV 784 místo NV 724) a tak jsem nakonec čísla poskládal z několika obtisků.Lepty jsem žádné nepoužil, a model jsem patinoval jen očouzením, už osvědčenou metodou měkké tužky. Hodnotím svůj model Tempesta mk. V jako celkem zdařilý, byť detailní fotky opět odhalují nedokonalosti, které mé stárnoucí oči už prostě nevidí.