Slavná jména Luftwaffe, part 2: Hans Joachim Marseille – Messerschmitt Bf 109 F

Kapitán Hans-Joachim Marseille na pohlednici s vytištěným podpisem. Zdroj: Bundesarchiv, Bild 146-2006-0122 / Hoffmann, Heinrich / CC-BY-SA 3.0, CC BY-SA 3.0 de, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=5419987

Hans-Joachim Marseille byl nejúspěšnějším stíhacím letcem Luftwaffe v boji proti západním spojencům. Na východní frontě jej co do počtu sestřelů překonal Erich Hartmann, o jehož metodách mám ale svůj názor. Pokud se někdy ocitne zde na vývěsce, napíši je tam zcela bez příkras. Podle mého získával Marseille svá vítězství férovějším způsobem.

Marseille se narodil 13.12.1919 v Berlíně-Charlottenburgu ve vojenské rodině. Jeho otec sloužil v armádě, rodiče žili odděleně. Přesto, nebo možná právě proto, měl k vojenským ideálům odpor. Vyrůstal ve vojenských tradicích, podle nich se i on stal vojákem, ale nikdy se nestal vojákem předpisovým. Jakožto pilot byl samozřejmě důstojníkem, ale důstojníkem s poněkud vlažným vztahem ke službě.  S největší pravděpodobností byl jediný mezi předními německými esy, kdo měl velice choulostivý a samorostlý přístup k disciplíně a vojenskému drilu. Stal se vojákem, aby mohl létat. Létání miloval a vojenský život byla jen nepříjemná nutnost.

Na podzim roku 1938 absolvoval v Jagdfliegerschule 5 výcvik stíhacího pilota, kde obdržel výborné hodnocení i přesto, že už jeho výcvik byl prošpikovám mnoha průšvihy a silnou nekázní. Mezi jeho instruktory patřil i druhý nejúspěšnější Rakousko-Uherský stíhač z 1. světové války s 32 sestřely na kontě, kapitán Julius Arigi, mimochodem rodák od českého, i když tehdy spíše německého Děčína. Od srpna 1940 létal bojově u 1.(Jagd)/LG 2 a během Bitvy o Británii sestřelil sedm britských stíhaček. Sám byl ale sestřelen čtyřikrát. V prosinci 1940 byl přeložen k 4./JG 52, ale tam příliš dlouho nevydržel. Jeho nedisciplinovanost v té době byla neúnosná. Nosil nepředpisově dlouhé vlasy, žil bohémským životem, a velmi

Hans-Joachim Marseille u sestřeleného Hurricane mk.IIB Zdroj: Oppitz – https://audiovis.nac.gov.pl/obraz/1365/, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=79565379

časté u něho byly pozdní nástupy do služby, či nástupy ve stavu, který vylučoval bojový vzlet. Bůhvíproč nebyl za takovou službu postaven před polní soud. V únoru 1941 je převelen k 3./JG 27, se kterou se dostává na severoafrické bojiště. Dostává se pod velení majora, později plukovníka Eduarda Neumanna. Ten sice nebyl vynikajícím stíhacím pilotem, zato byl vynikajícím velitelem. Měl schopnost psychologicky analyzovat osobnost svých podřízených, a podle toho s nimi pracovat. K Hansi-Joachimovi Marseillovi zaujal citlivý, taktní přístup, kterým se mu podařilo potlačit pilotovu umíněnost a motivoval ho ke zlepšování jeho leteckých a střeleckých dovedností.

To se projevilo už o pár měsíců později, a od poloviny roku 1941 do jeho konce to dotáhl na 36 vítězství. V únoru 1942 dosáhl první padesátky a obdržel Rytířský kříž. V červnu 1942 sestřelil svého 75. protivníka a k Rytířskému kříži dostává dubové ratolesti. Je jmenován velitelem 3./JG27. Při každém letu dosahuje dvou až čtyř sestřelů, některé dny dosahuje počtů i vyšších. Proto si již o dva týdny později, 17.6.1942, připisuje sté vítězství a dostává k Rytířskému kříži i meče. Následně odjíždí na dlouhou dovolenou.

Zachytil jsem jisté konspirace, že se z této dovolené nemínil vrátit, údajně pod vlivem informací, jak nakládá Třetí říše s židovským obyvatelstvem – byl však údajně zadržen Gestapem a donucen k návratu. Kdo ví, jak to bylo, osobně tomu příliš nevěřím, a zmínil jsem to jen pro úplnost, v každém případě se koncem srpna 1942 Marseille vrací k jednotce, aby pokračoval, kde v červniu přestal.

Zároveň se 10.6. stává velitelem své 3./JG 27. Dosahoval při téměř každém bojovém letu 2-4 vítěžství, v některé dny dokonce pět i šest protivníků. 17.6.1942 sestřelil 100. a 101. protivníka a o den později dostal Rytířskému kříži i Meče. Následovala dovolená z které se vrátil koncem srpna 1942.  Prvního září dosáhl patrně svého rekordu, kdy během jediného dne, při třech letech, sestřelil 17(!) britských stíhaček. Už 2.9.1942 měl na konté 126 vítězství. Svůj již tak ozdobený Rytířský kříž vylepšil o brilianty.

Marseillovi mechanici, Hoffmann (vlevo) a Berger, čistí jeden z kulometů Bf 109. „Žlutá 14“ W.Nr. 8673, který je vidět za nimi, 15.3.1942. Zdroj: Bundesarchiv, Bild 101I-440-1313-37 / Opitz / CC-BY-SA 3.0, CC BY-SA 3.0 de, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=5412237

V polovině září sestřelil sedm P-40 během 11 minut a stal se třetím pilotem Luftwaffe se stopadesáti sestřely. Ještě 26.9.1942 dosáhl sedmi sestřelů za jeden den. To znamená, že od návratu z dovolené na konci srpna 1942 dosáhl 57 vítězství! Strmý vzestup předcházel však pád, a ten měl přijít záhy. 30. září 1942 obdržel zcela nový letoun, Messerschmitt Bf-109 G-2. Během prvního letu došlo k závadě na reduktoru vrtule. Došlo k poškození ozubeného soukolí a začal unikat olej. Ten začal hořet a zahalil kabinu hustým dýmem. Marseille, naváděný ostatními piloty, přeletěl vlastní linii a pak se rozhodl poškozený letoun opustit. Při výskoku se však střetl s kýlovkou svého stroje, přičemž buďto zemřel na místě, nebo ztratil vědomí, následkem čehož neotevřel padák a zemřel při dopadu. Vyšetřovací komise případ uzavřela s tím, že šlo o běžnou závadu a nebyla zjištěna sabotáž, ani jiné pochybení pozemního personálu. By pohřben v Derně a na místě jeho smrti dodnes stojí pomníček ve tvaru pyramidy.

Byl vynikající akrobat a měl nepřekonatelné střelecké umění. Měl vynikající zrak a odhad při střelbě, kterou ovládal z nejrůznějších pozic. Dost často se, i přes vysoký počet vítězství, vracel s nevystřílenou municí. Na každý sestřel mu stačila jen velmi krátká dávka. Jak jsem zmínil hned na počátku, srovnáním s Hartmannem, Marseille více dodrržoval rytířské hodnoty předchozí éry, vždy mířil na motory svých obětí a vyhýbal se střelbě do kokpitů, aby jeho oběti měly větší šanci na přežití. Při více než jedné příležitosti, když si všiml, že jeho oběti byly zraněny nebo nemohly vidět z oken kokpitu, letěl vedle nepřátelského letadla ve snaze navést své oběti k potenciálnímu bezpečnému nouzovému přistání. Podnikl také několik letů nad nepřátelskými letišti a riskoval, že bude sestřelen protiletadlovou obranou, aby mohl doručit zprávy o osudu spojeneckých pilotů, kteří byli sestřeleni v bitvě. Své protivníky napadával tak, že vletěl do obranného kruhu britských stíhaček, sestřelil jednu a zas vyletěl ven, a takhle si to několikrát zopakoval. Kromě tohoto způsobu prováděl také prudkými útoky střemhlavým letem nebo zespoda. Na přesnou a účinnou střelbu potřeboval velmi málo času a tím se minimálně vystavoval nebezpečí, že bude sám sestřelen. Při leteckých soubojích létal na plný výkon motoru a dokonce používal i přistávacích klapek, aby dosáhl menšího poloměru zatáčky a dostal se do výhodné střelecké pozice. Byl předzívaný “Der Stern“ – Hvězda Afriky. Absolvoval 382 bojových letů.

Při stavbě jsem se držel tohoto obrázku. Zdroj: Herbert Ringlstetter – Own work, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=1243071

Já jsem stavěl Marseillův letoun z poloviny září 1942, se 151. sestřely, ze stavebnice AZ model. Tato stavebnice umožňuje postavit slušnou škálu verzí Bf-109 F, doufám, že jsem se nedopustil zásadního přehmatu. Stavba se mi povedla relativně čistě, snad až na trochu hůře pasující kabinku jsem tentokrát snad nic nepokazil. I rámování kabiny se mi povedlo bez zásadnéjších chyb. Co se otisků týče, krom těch nejmenších jsem použil i popisky, které se různě po letounu nacházejí. Patinoval jsem pouze očouzením za výfuky a hlavněmi palubních zbraní, měkkou tužkou, rozetřenou uchošťourem. Celý model je zalakovám matným bezbarvým lakem Spectrum z nabídky obchodu Action. Je to první model, na který jsem použil tento lak a řekl bych, že se osvědčil. Na letoun jsem doplnil pouze lanko antény z rybářského vlasce. Celkově považuji Bf-109 F Hanse-Joachima Marseille za jeden ze svých nejpovedenějších modelů.