Člověk znalý, a zejména zhruba mého věku a starší, už ví, o čem bude řeč. Bude řeč o barvičkách.
Jediné modelářské barvy, které se tu za socialismu daly koupit, byly takzvané unikolky, neboli sada barev unikol model. Nebo se spíš koupit nedaly, protože jak přišly, byly zase hned fuč. Mohli jste zapomenout na dnešní odstíny, v sadě byla tuším zelená, červená, žlutá, černá, a myslím bílá a stříbrná. Ale možná se pletu. Přece jenom, je to už asi 20 let, co jsem je viděl naposled. Sice se jakési unikolky vyrábí dodnes, i jsou podobně balené, ale mám pocit, že už to není totéž. Barvičky moc vhodné nebyly. Jednak byly lesklé, což se na modely bojových letadel či techniky příliš nehodí (modelářům netřeba vysvětlovat proč, pro ostatní – inu, i skutečné předlohy byly matné, kdyby se tank blýskal jako nový pěťák, byla by mu kamufláž nanic), druhak nebyly zaměřené ani tak na plastikové modelářství, jako spíš na dřevo, kov….prostě funkční modely. Na plastiku s nimi byly problémy. Takže jsme před revolucí natírali své Lavočky a Migy lecčím. někdo unikolkami, a někdo i barvou na kůži. Kupodivu i ta fungovala, a nebyla o moc horší než zmíněné unikolky. Navíc byly i lepší odstíny…
Po revoluci jsem asi deset, možná patnáct let neslepil nic. K modelařině mně zpátky přivedl klučina, které jsem já přivedl k historickému šermu, aspoň tedy, pokud se pamatuji. Pikantně on už nemodelaří, jen šermuje. A nelepil úplně blbě. Přece jenom mladší, míň gramlavý (třesoucí se, breptavý) ruce, lepil líp než já. Tehdy jsem ještě dělal letadla. Díky němu jsem začal i s technikou, tenkrát jsme si dali malý závod, kdo lépe spáchá Tiger. Respektive Königtiger. On od Revella, já od Trumpetera. Od té doby dělám techniku. Naznal jsem, že zabere míň místa. Někdy v tomhle období, kdy jsem natíral kdečím, Agamami, Modelmasterskami, jsem ve větší míře přešel na Revellácký barvy. Ve snaze ujednotit odstíny a tak. Což se sice podařilo, ale revellky mají určité neduhy. Už po otevření zjistíte, že jsou poměrně husté. To se sice může při nanášení štětcem jevit zpočátku jako výhoda, ale když pak na fotkách vidíte těch nedotřených míst…. Zas je fakt, že matová revellka je fakt matná…natírat tím B-29 bylo fakt utrpení, když to v podstatě schne za štětcem. Navíc, plechovčičku otevřete jen několikrát. Okolo víčka se pak začnou tvořit nánosy barvy, které po několika použitích znemožní důkladné zavření, a barva vysychá rychleji…
Z těchto důvodů jsem začal postupně nahrazovat Revell Humbrollem. Je řidší, a tolik se neusazuje kolem víčka, při natírání zateče i tam, kam byste Revellku nedostali. Občas ovšem i tam, kam nechcete. Občas z nich mám pocit, že mají malou kryvost, ale nejspíš je to jen pocit. Co mi vadí víc, je fakt, že i když koupíte matovku, nikdy není matná. Vždycky je tak zhruba jako pololesk od revellu. Ať ji zamícháte sebelíp. Což si myslím, že není úplně dobře….
Ještě jsem ani nepřezbrojil na Humbroll, a objevil jsem Tamiyu. No…má své. Je ve šroubovacích lahvičkách. Nevysychá. Nicméně, je hustší než humbrollka, blýská se snad ještě víc, a občas nepříjemně lepká. Teď zkouším na rez vodou ředitelnou tamku. První dojem byl vcelku pozitivní. Vodou zředěná sice na emaily pod sebou chytat nechtěla, ale u té koroze mi to nevadí. Uvidíme, až budu potřebovat na něčem orezit výfuk, důkladně…. pokud nebude chytat, budu dost otrávený…
Ačkoli nelepím o nic lépe a čistěji než před léty, nějakým vývojem jsem prošel. Občas modely něčím vylepším, a občas i něco pootvírám, když to jde. Neřežu otvory, abych otevřel, i co nejde. A občas nedodržím kamufláž, a udělám něco tak trochu What-if. Nestavím si malé muzeum, dělám to proto, že mně to baví. A stejně tak mě baví i tyhle stránky. Proto je dělám, a nic dalšího za tím není…