Scammell je oldschool Airfix. Nebo takhle: Podle krabičky jsem čekal echt oldschool, po otevření na mně však nevykoukl typický zelený, ale šedý. I zaradoval jsem se, že jde o nový ve starém balení. Nešlo. Podle kvality stavebnice jde o starý airfix ve starém balení. Spousta otřepů, vyhazováků, nepřesností a dalších špeků. Někde jsem četl, že jde o padesát let starou stavebnici – před airfixem ještě původní Matchbox. Tím bych si nebyl jistý, ale nová stavebnice vypadá fakt jinak. Přesvědčil jsem se u Bedfordů a znovu u Matildy.
Tahač by ještě šel. Sice přední náprava byla vylisovaná tak nějak trochu divně, ale zbytek šel dělat vcelku rozumně. Nad konstrukcí točny jsem sice povytáhl obočí, ale nebylo tam žádného zásadního failu. O návěsu se totéž říct nedá. Podvozek je prostě komplet blbě. Jednak je úzký, druhak osa, která by měla procházet skrz a končit v okách na rámu, takto procházet nemůže. Dílem proto, že je krátká, dílem proto, že ….takhle: Podvozek je tvořen dvěma bloky po 4 kolech. Ty by měly být navlečené na centrální ose, která je připevněná k rámu. Jenže to by ty bloky nesměly být blbě vylisované. Takže jsem pár profilů doplnil…a uchytil to jinak. Snad to bude držet. Plocha návěsu je výš, tím pádem nesedí rám na kolech. Je to prasečina, vím. Další možnost byla vyrobit novou osu. Přičemž její montáž by byla podobně prasecká. Třeba to někdy předělám…:-)
Jinak mně u Scammella překvapila velikost. Z obrázku na krabičce nevyzní velikost a mohutnost tahače, potažmo celé soupravy. Ono ani z fotek, pokud vedle nestojí lidé, nebo nevíte, jak je velké břemeno, naložené na návěsu…..Šířkou je srovnatelný se soupravou, kterou používali němci (Famo+Sd.Ah.115/116). Ta byla ovšem delší a měla nižší nosnost. Mohutností a délkou je zase podobný americkému M25 (Dragon Wagon), který byl ovšem těžší a širší.
Jelikož jsem na Scammella chtěl naložit Matildu, kterou jsem udělal v severoafrické kamufláži, Scammell bylo nutno udělat v odpovídající. Původně jsem počítal s kombinací pískové a černé, ale zjistil jsem, že na fotografiích se vyskytují spíše exempláře čistě pískové. Zůstane tedy asi u toho. Na střechu přijde britská kokarda, nějaké jednotkové znaky, ty budou asi poměrně What-if. Celý model jsem orezil stejně jako Matildu, vodou zředěnou tamiyí XF-9. Zjistil jsem, že tato barva, která dobře chytá nezředěná, po zředění vodou chytá poměrně blbě. Paradoxně, v případě koroze to nijak zásadně nevadí. Naopak. Na technice vytvoří nepravidelné hnědé skvrny, a souvisle se usadí jen ve spárách a podobných místech. Do skříňky pod kabinou jsem pak přidal svinuté lano, a kus řetězu. Snažil jsem se dostat trochu koroze i na ně. Koroze po nanesení je dost výrazná, poměrně pěkně ji však utlumil prachový pigment CMK, který soupravě dodal další kousek opoužívaného vzhledu.
Celkový dojem ? Typický starý Airfix. Nepřesnosti, jedním slovem zážitek. Na druhou stranu, je to stroj, který se asi potkal méně často, než americké M19, nebo M25. Je i vzhledově poměrně netuctový. A až na ten podval se celkem i povedl. Když ho někdy přesochám, budu moci říct, že tohle je jeden z modelů, které dopadly lépe.