KV-2 je bezesporu nejšerednější tank druhé světové války. Na trupu tanku KV-1 trůní obrovská, neforemná věž, s houfnicí ráže 152mm. Granát do ní váží padesát kilogramů a jeho účinky jsou vskutku drtivé. Ve věži byli kromě velitele a střelce dva nabíječi. Dokázali vystřelit maximálně dvakrát za minutu. V roce 1941, když Třetí říše v rámci plánu Barbarossa zaútočila na Sovětský svaz neměli němci nic, co by tomuto monstru mohlo ublížit. A i později, když už dokázali krunýř tohoto obrněnce překonat, nebylo to jednoduché, a němci si každého vítězství na KV-2 velmi vážili. Ztráty KV-dvojek byly ale přesto stejně vysoké jako u jiných tanků. Tím horší, že jich moc nebylo. Co nedokázaly nepřátelské střely, dokázaly poruchy. KV-2 ale přesto bojovaly celou válku.
Stavebnice byla jednoduchá a bezproblémová. Bezproblémový je Trumpeter víceméně pokaždé, a KV-2 je jednodušší než tygr. Už jenom podvozek. Je složen z jediné řady dvojitých kol, vrchní a spodní část jsou víceméně oboje jen z jednoho kusu, na trupu je o dost méně detailů. Tradičně trochu problematický je materiál pásů., ale s tím už bylo tak nějak počítáno. Po oběsu od Airfixe, se kterým jsem se moři předtím, byla tohle vyloženě oddechovka. S čistým svědomím tak můžu říct, že se mi povedl pěkný model. Zcela úmyslně jsem rezignoval na jakoukoli patinu a stroj ztvárnil tak, jak vyjel z brány výrobního závodu. Začernil jsem jen okolí výfuků, neboť pravděpodobně vyjížděl vlastní silou. Velké plochy věže bylo často využíváno k psání vlasteneckých a bojovných hesel. Naopak výsostné znaky většinou na KV-2, podle dochovaných fotografií, chyběly. Tank měl tak nezaměnitelnou siluetu, že zničení od vlastních vojsk nepřicházelo. Naopak, kořistní KV-2 v německých službách měly velmi výrazné označení, neboť stejně nezaměnitelné byly i pro němce. Na věži proto chybí rudá hvězda, zato tam nechybí vlastenecký nápis – použil jsem obtisk dodaný výrobcem. Celý model je natřen Tamiyou XF-61, takovou tou ohavnou ruskou zelení.
Shrnutí – oddechovka. Občas si říkám, kdyby byly takové všechny. Ale pak si říkám, že nestavět čas od času nějakou pakárnu, asi by mně to nebavilo 🙂