To ovšem není příkaz, který bych snad obdržel od přítelkyně, to je příkaz, který si dávám sám. Vychází z poměrně velké hromady krabic vedle stolu, kde jsou modely v různém stadiu rozpracovanosti. Posuďte sami: Airacobra Grigorije Rečkalova. Lavočkin Ivana Kožeduba. Mitchell Jamese Doolitla. Messerschmitty Adolfa Gallanda a Hanse Joachima Marseille. Dále pak Aiči Val, Vought Vindicator, Heinkel Uhu či dostavník Avro Anson. Dva MiGy 15. Jirkova Avia B.135. Meeserchmitt 109 B Legie Condor. A konečně filmový Buchón. I když poslední dva jsou vybalené, není na ně reálně sáhnuto. Ale vždycky když na aktuálních modelech nemám co dělat, mám tendenci začít nový a už to v mých očích začíná přerůstat nějakou mez únosnosti. Zejména když si chceme s přítelkyní pak vystřihnout dvojstavbu Ju-52.
Je toho vážně moc 🙂 Zdroj: Ferdinand Reus from Arnhem, Holland – Safari, CC BY-SA 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=6116015
Takže tady mlsně koukaje na dva Typhoony, Gladiatora a Wellingtona, okřikl jsem se, že už vážně ne. Ne do doby, dokud ze stolu nevypálí aspoň čtyři dokončené modely. Nejglíže je Airacobra, tam stačí nalinkovat kabinku a dodělat otevřené dveře. Mitchellovi chybí dekály a kabinky. Uhu potřebuje doidělat kamufláž. A možná Anson, chybí motory, ale je dost hrozný a nechce se mi doň. Na zbytku je ještě práce jako na kostele. A vedle leží Spitfire Vb pro Jirku, ten má taky celkem přednost. Jinak stránky se trošku posunuly, mám hotové tři čtvrtiny americké techniky. Jde to pomalu…
No Comments Yet