Stůl se pomalu prázdní, a už tu jsou jen tři modely. Horch – o tom jsem se už zmiňoval, Hasičský Austin – o tom zas někdy příště a Dodge WC-52. Tohle auto v mnoha verzích bylo pro americkou armádu (a nejen pro ni) stejně samozřejmé a nepostradatelné jako Jeep. V podstatě se jednalo o vůz podobné koncepce, jen větší, který vznikl ve snaze nějak standardizovat vozový park US Army.
Jednalo se o stavebnici ESCI, a vycukal jsem se na ní o trochu více než na Scout caru M3 od stejné firmy. Z nějakého důvodu vypadá jako brutálně zvednutý na pérech, patrně někde něco nesedlo, jak má. Opakovaně jsem kontroloval, jestli jsem někde nezvrtal montáž náprav a zcela zjevně nikoli. Tak bůh ví. Ono to nakonec až zas tak zásadně nevadí. Mimochodem, podvozek je propracovaný stejně, jako u zmiňovaného M3. Naopak, motor je jen naznačen. Ale celkem dopodrobna si vyhráli s chladičem.
Až na zmíněnou “zvětšenou světlou výšku” jsem neměl problém. Jen s posádkou – ta se poněkud do interiéru nevešlo – člověk by předpokládal, že když je ke stavebnici řidič, že se vejde za volant. Zjevně – ne. No, zůstane do M3 Halftracku. Vyzkoušel jsem novou verzi patiny, místo jen hnědé rezavé, jsem to tentokrát řízl ještě černou. A jsem velmi spokojen. Samosebou nepostradatelné bahno tentokrát….chybí. Nějak jsem to nechtěl přehánět…navíc už mi všechno zablácený přijde takový….jednotvárný. Tak jsem si jednou střihl bez bahna.
Předloha tohohle vozu patřila do autoparku 4th Div., 2d Recon Sq of 8th Cav troop A jako vozidlo B16. Tedy 4. divize, 2. průzkumné družstvo osmé kavalérie, oddíl A. Alespoň to jsem za výrazné pomoci kamaráda vyluštil z nárazníkového kódu ve znění 4-2R8 A-B16. Vozidlo se mohlo vyskytovat na Nové Guineji, Admiralitních ostrovech, a na Filipínách. Po kapitulaci Japonska pak pravděpodobně v Tokiu nebo okolí.