Jako na zemi sloužil západním spojencům jako nepřekonatelný pomocník při pohybu v terénu i na silnicích Willys Jeep, podobné Jeepy měli spojenci i ve vzduchu. A tak kromě Taylorcraftu Auster či De Havillandu Canada Beaver asi neznámějšími létajícími Jeepy byly právě Pipery L-4. Letounům tohoto druhu se říkalo Grasshopper, luční koník, pro jejich schopnost se vznést z kdejaké louky. Pipery plnily veškeré týlové úkoly, létaly na kolových podvozcích, lyžových podvozcích i na plovácích. Po válce dále létaly jako turistické a sportovní a mnohé z nich létají dodnes.
Syn Jiří si pro svůj začátek vybral poměrně významný stroj. Stavebnice je jedna z pravěkých, Kovozávody. Samozřejmě, americké obtisky jsou novější, původní aršík obsahoval jen české obtisky na stroj sloužící v některém z aeroklubů. Jirka si pochopitelně vybral amerikána, s invazními pruhy. Přece jenom je to celkem atraktivní zbarvení.
Piper je trochu sochařina, a tak jsem musel spoustu věcí dělat já, ale dá se říct, že to základní udělal víceméně sám, včetně většiny nátěru. Já zase komplet dělal dekály, a ani to nepomohlo, obtisky jsou velké, tenké a tím pádem křehké. jedny pruhy na křídlech jsme museli opravovat, a je to dost vidět. Ne proto, že bychom je nakreslili až tak blbě, ale prostě barva se chová jinak než dekál. Možná také proto jsem se rozhodl filtrovat olejovou barvou, s tím, že efekt zaprášení trošku utlumí nedokonalosti. Omyl. Nejen že olej některé věci vytáhl (protože dekál se chová jinak než barva), ale ještě mi to zateklo za přední sklo a už se mi nepodařilo to uspokojivě vyčistit. Pipera ybch tak zařadil do kategorie ŽZ – žádný zázrak.
Stroj má reálnou předlohu. Piper s imatrikulací 39-F patřil pátému sboru polního dělostřelectva. Sloužil k řízení palby a ve zmíněné podobě létal v Normandii nad pláží Omaha. S jednotkami svého sboru se pak přes Francii a Německo dostal až do Plzně.
Fotky jsem zdá se někde vytratil, mám jenom hotový model.