V polovině třicátých let vznikl Messerschmitt Bf-110 jako doprovodný stíhač s dlouhým doletem. Menší obratnost měla vyrovnat těžší výzbroj. Nad Polskem a Francií zářila jeho hvězda jasně. Bojoval proti překvapeným, roztříštěným jednotkám z velké části zastaralých strojů. Kosa na kámen padla nad Británií, kdy se setkal s Hurricany a Spitfiry. V té chvíli se ukázalo, že pevnou, dopředu mířící výzbrojí obratnost nenahradíš. Mohutná palebná síla je fajn, když ale nedostaneš soupeře na mušku, je k ničemu. A když k tomu navíc nemáš ani takovou rychlostní převahu, abys mohl v případě nouze uletět, a slabou obranou výzbroj, je neštěstí hotovo. Ne, stodesítka nebylo špatné letadlo, proti některým soudobým jednomotorovým strojům měla i mnohé výhody, ale s výkonnými jednomotorovými stroji se měřit nemohla. Byla skvělá jako noční stíhač, jako podpora pozemních jednotek, a s dostatečným krytím jednomotorovými stroji i při likvidaci nepřátelských bombardérů. Sama proti stíhačům však obstát nemohla. A to je zhruba doba konce těžkých stíhačů. Podobný osud měly Beaufightery. S týmiž výhodami měly ty samé nevýhody. Z řady jen částečně vybočila Mosquitta a Lightningy.
Stavebnice airfixu vůbec není zlá. Trochu práce navíc, pročištění otvorů pro hlavně, například, tu a tam trochu broušení, usazování výfuků. Kola jsou vylisována zmáčknutá na straně, na které kolo stojí. Stavba byla celkem pohodová, většinu práce navíc jsem si přidělal sám. viz ulomené ostruhové kolečko. Kamufláž jsem udělal podle návodu. Letoun by měl tedy patřit do stavu druhé Staffel první Zerstörergeschwader, kde s ní během uskutečňování tzv. Fall Gelb létal jako pilot oberleutnant Helmut Florenz. Za zmínku stojí, že ZG 1 je slavná Wespen Geschwader, tedy vosí eskadra.
Patina je minimální, spočívá jen v očouzení, poslední dobou to s patinou na letadlech nijak mepřeháním.