Idea Brummbära je v podstatě podobná jakou u Sturer Emila. Dostat dělo na dostřel k objektu při současné minimalizaci ohrožení posádky. Jen s tím rozdílem, že místo betonových pevností měl Brummbär ničit běžnou zástavbu. Zní to barbarsky? Bezesporu a nejspíš byl i takto použit, například ve Varšavě. Ale je za tím čirý pragmatismus. Konkrétně tato myšlenka vznikla ve Stalingradu, kde se bojovalo doslova dům od domu, byt od bytu. A než za použití velké živé síly takto postupně dobývat dům, bylo snazší ho celý zničit. Jenže čím? Nálet Stuk je trochu neekonomický, dalekonosné dělostřelectvo nepřesné. A tažené dělo či útok ženistů znamenal opět vystavovat se riziku velkých ztrát. Bylo třeba postavit velkorážné, ničivé dělo, samohybné, s nejlepší možnou pancéřovou ochranou posádky.

Na rozdíl od Sturer Emila, či Dicker Maxe to bylo vozidlo celkem úspěšné, sériově vyráběné a některé z cca. 300 vyrobených se dočkaly konce války.

Brummbära jsem si dal jako takovou rychlovku mezi všemi těmi rozdělanými modely, na které bych se správně měl vrhnout a dorazit je. Některé mi tu leží už víc než rok, jak mi tuhle decentně připomenul Facebook. Celkem jednoduchá stavebnice od Trumpetera, korba z jednoho kusu, podvozek také. Stačí dolepit zbraň, detaily a pojezd. Ten je tak se svými celkem dvaačtyřiceti koly a kladkami nejsložitější částí. Lepila se dobře a tentokrát jsem, co se lepení týče, nic nepokazil. Kamufláž jsem zvolil tříbarevnou, víceméně podle plánku. Z markingu podle plánku ovšem nejde nic vyčíst, tak jsem tomu šel trochu naproti. Ve skladu zbylých obtisků jsem objevil červené medvědy 3. panzer division, tak jsem je použil. 3. obrněná byla v srpnu 1944 v Polsku a Brummbäry tam byly také, poslali je potlačovat Varšavské povstání. Můj Brummbär tam tak mohl zůstat a ve válečném zmatku se přidružit ke 3. obrněné. Nic takového samozřejmě není doloženo, a pravděpodobně nebylo ani možné, takže je to spíš takové moje What-if. A nebo s ním u té Varšavy byl bývalý příslušní 3. PD a použil medvěda jako osobní znak 😉 Trochu jsem to přehnal (můj zlozvyk poslední dobou) s patinou a Brummbär je zaprášený doslova až na půdu.