Půjdeme-li po stopách amerických dvourotorových vrtulníků, musíme asi začít u strojů Piasecki H-25/HUP retriever, které vznikly jen pár let po válce. Když nepočítáme německé Focke-Achgelis, byly to patrně první dourotorové stroje. Poháněl je pístový motor a moc toho neunesly, jen pět vojáků s výstrojí a výzbrojí, troje nosítka, nebo necelých 300 kg nákladu. Piasecki H-21 Workhorse/Shawnee už měl víc síly. Byl větší, těžší, ozbrojený a kromě 3-5 členů posádky pobral 20 vojáků, nebo 12 nosítek. Tedy většinou. Po devíti letechslužby byl nasazen ve vietnamské válce, kde bohužel podával výkony o dost slabší. Byl totiž navržen jako záchranný pro arktické prostředí a vlhké horko ve Vietnamu mu nesvědčilo. Po třech letech byl nahrazen ve Vietnamu stroji UH-1 a v roce 1965 začal být vyřazován, když jej ve službě nahradily právě Chinooky. CH-46 Sea Knight je už v podstatě současník Chinooka, něco jako menší brácha. Vznikl o tři roky dříve, v roce 1958, a unesl posádku šesti mužů a 22 vojáků. Stejně jako Huey a pozdější Chinook byl už poháněn turbohřídelovými motory. Chinook vzniká v roce 1961, a první sériové kusy se dostávají do služby v roce 1965. Kromě vysoké nosnosti, unese 33 – 55 vojáků, 24 nosítek a lékařský personál, nebo téměř 13 tun nákladu, je velmi rychlý, dosahuje maximální rychlosti 315 km/h, čímž předstihuje většinu svých orotorovaných současníků, ale i třeba aktuální UH-1Y Venom, který se právě dostává do výzbroje AČR.
Chinooků se vyrobilo dodnes kolem 1200 a létají v mnoha verzích u mnoha uživatelských zemí, například Argentině, Austrálii, nebo Velké británii, ale také v Egyptě, Íránu, Singapuru, Španělsku, Thajsku, Jižní Koreji nebo ve Vietnamu. Jednou z provozovaných verzí je také MH-47, ve verzích D a E, což je stroj určený pro speciální operace. Proti běžným Chinookům má lepší přístrojové vybavení, které mu umožňuje pořízemní lety vysokou rychlostí i za zhoršené viditelnosti. Je také lépe vyzbrojen, pancéřován a vybaven nástavcem pro tankování za letu. K vysazování přepravovaných speciálních  jednotek slouží lepší navijáky.
Týnka stavěla MH-47E od Italeri. Je to celkem pěkná stavebnice, ale skrývá několik pastí. Jednou z nich jsou boční pontony trupu, u skutečného stroje patrně ukrývající nádrže. Ty je třeba odříznout a nahradit většími. Oříšek je i spodní část trupu, rampa či sestava motorů. naopak, celkem jednoduchá je kabina a sestavy rotorů. Také podvozek. Trup je doslova poset různými detaily. Anténami, držáky, čidly. S tím už si ale poradila dobře. Vrtulník jsme nastříkali sprejem Tamiya. Slepen je z krabičky, bez úprav, doplňků a patiny. Podle plánku nelze úplně určit jednotku, ale vzhledem k tomu, kolik takových útvarů americká armáda má, dá se s téměř stoprocentní jistotou ukázat na 160. letecký pluk zvláštních operací (výsadkový), operující ze základny Fort Campbell v Oak Grove v Kentucky.